Jezevcovo

Na sporáku jsou poslední dva zamotánky vinné klobásy z celkem 1,7 kg koupených syrových. Salátu z 2,5 kg brambor je už na dně velké bílé sváteční keramické mísy. Dneska to dojím jestli nebude již zakyslý. Uvařil jsem si turka a cvrkl do něj trochu plnotučného mléka z Lacrum Velké Meziříčí. Mléko kupuji na Rynku. Mám ho rád, protože se mi nezdá tak šizené jako fůra věcí okolo nás. Shelly ho má taky ráda, ale nedávám jí ho bo z toho má řídkého fujíka. Dneska je to právě jeden rok a jeden den co je Shelly na stejné adrese jako já.

Dneska mě Shelly nechala spát do osmi. Pak už asi musela a začala mi pokládat hlavu na ruku. Jak jsem se pohnul přeběhla mi břicho. Je to supr budík. To už člověka probudí úplně. Oblékl jsem si venčící bundu, jukl na teploměr, který zahlásil +1,5°C, nazul VM sandály, Shelly dal obojek na krk, sebral klíče a vodítko z věšáků a vyrazili jsme ven. Šli jsme se podívat na ptačí krmítko v akátoví ve žlabu na jih od paneláku. Včera jsme opeřeným "potvorám" nasypali slunečnicová semínka, piškotek, trošku strouhanky a starší jádra ořechů. Slunečnicová semínka, piškot a ořechy zmizely. Zase doplníme. Krmítko, které tam někdo přivázal na větev, je vlastně třílitrový kanystr z bílého plastu s vyříznutým otvorem nad dnem. Krmítko visí na takové řezem upravovaném stromku podobnému jabloni. Shelly si mezitím ulevila a přidala fujíka. Vaňkovi konzervy s masem ji fakt chutnají. Než jsme šli venčit dorazila první osmsetgramovku.

Na sporáku jsou poslední dva zamotánky vinné klobásy z celkem 1,7 kg koupených syrových. Salátu z 2,5 kg brambor je už na dně velké bílé sváteční keramické mísy. Dneska to dojím jestli nebude již zakyslý. Uvařil jsem si turka a cvrkl do něj trochu plnotučného mléka z Lacrum Velké Meziříčí. Mléko kupuji na Rynku. Mám ho rád, protože se mi nezdá tak šizené jako fůra věcí okolo nás. Shelly ho má taky ráda, ale nedávám jí ho bo z toho má řídkého fujíka. Dneska je to právě jeden rok a jeden den co je Shelly na stejné adrese jako já.

No a co včerejšek? Tak nějak jsem odpočíval po nedělní hoňce. Odpoledne přišli na chvíli Anna a Josef. Ochutnali salát a jednu klobásu co byla upečená si rozdělili. Chtěl jsem obalit a upéct další ale nechtěli. Dcera mi donesla trošku cukroví. Je dobrý. Dojedli jsme mandarinky a já na stůl dal vedle misky se zelenými jablky misku s arašídy na loupání. Uvařili jsme si kafe a čaj a začali rozbalovat dárky. Já dostal pěkný černý tričko s logem a nápisem World of Tanks. Anna dostala pár zelených 4kg fitnes činek, deskovou hru DiXit Odyssey s rozšířením Memories, lampičku na učení a její kocour vánoční sadu šesti 400g konzerviček s masem. Josef dostal elektrický holící strojek Braun Series 3 3000BT, gel na holení ve spreji, Nivea vodičku po holení na super citlivou pleť a pár teplejších ponožek.

Moc jsme si nepopovídali. Není ani moc o čem. Děti ode mne odešly a prakticky celý rok tak nějak nekomunikujeme. Na život mají jiný názor a já jim to vyvracet nebudu, řídí si už víceméně život sami, ikdyž se mi některé věci silně nelíbí. To jak mě loni nechaly o svátcích a na Nový Rok samotného a ani mi nezavolaly, ani neposlaly SMS je jedna z nich. To se prostě tátovi nedělá, ať je jakej je. Když se teď ve dveřích objevil syn v kraťasích, nazval jsem ho magorem, protože v zimě takhle chodit je o zdraví. Vím co říkám. Letos se takhle tady už, manekýn, objevil podruhé. Takhle bych s ním nikam nešel. Styděl bych se. A to dostal od babi před časem peníze na kalhoty. Změřil jsem si ho (pás/boky/délka-92/107/90cm) a nějaké kalhoty mu zkusím sehnat.

Už zase brblám. Nemám to rád. Ach jo.

Volala babi abychom se stavili. Tak odpoledne ...