Jezevcovo

Ve čtvrtek jsem upekl perník. Základ perníku dělám ze směsi v krabičce. Přidávám jenom mlíčko, sekané ořechy, vajíčko, medík a slunečnicový olej. Tentokrát jsem udělal perník ze dvou dávek do velkého hlubokého plechu. Měl jsem ho v pátek v práci k obědu a odpoledne po práci jsem se stavil se Shelly za mámou a donesl ji taky na ochutnání. V práci jsem taky dal na ochutnání. Zbytek jsem si dal do plastové krabičky do ledničky.

V pátek mě zase v práci začala zlobit kovová třísečka píchlá zespodu v malíčku levé nohy. Je to taková úmorná hořká píchavá bolístka. Sám si tam nedosáhnu, tak jsem se rozhodl zajít na polikliniku. Doktoři snad pomohou. Doktor na to mrkl, pak si šel umejt ruce a prý buď černá mast to vytáhne nebo chirurgie. Rozhodli jsme se pro rychlejší řešení. Tedy rentgen a chirurg. Prý si tam u chirurgů počkám, že tam bývá dost pacientů. Na této poliklinice mají k ruce dva chirurgy. Pan doktor Sichert má prý dovolenou, ale zastoupí ho druhý. 

Odpajdal jsem za panem druhým chirurgem. Míjím dveře pana doktora Sicherta s oznámením dovolené na dveřích. To jsem ale věděl. Koukám po židlích a moc lidí tam nebylo. Po obecném pozdravu na mou otázku: "Kdo jde na chirurgii?", abych někoho nepředběhl, se těch pár lidí na židlích začalo divně usmívat a že prý na chirurgii nikdo není. Kampak na mě. Vím o zástupu. Pajdám dál a tam na dveřích pana chirurga číslo dvě chirurga Černého papírek: "Dnes 2.11. dovolená." A to prý doktoři nemají smysl pro humor a jsou suchaři. Dost mě to pobavilo a tak jsem si radši v patře šel do lékárny pro tu černou mast. Vlastně bodrá lékárnice mi donesla černou mast, ale doporučila lepší kapky za 53 kaček Višněvského suspenze s bukovým dehtem. Prý to dost nevoní ale pomáhá to. Skočil jsem na to a koupil husté kapky. Mě teda kapičky nesmrdí. Voní to jako uzené. Uvidíme jestli to vytáhne tu šponu. Dostal jsem od doktora i recept na Tolura 40mg na můj vysoký tlak. Toluru v lékárně měli. Tak to nebyla až tak zbytečná cesta. No a pak jsem odpajdal zpátky do hokny k Vlachům.

Dneska je sobota. Ráno mrholilo a celý den je takové standardní podzimní pošmourno. Šel jsem do Alberta koupit pravé máslo do bramborové kaše, hrachovou polévku v pytlíku a hlavně svíčky na hřbitov. Dušičky byly sice včera, ale po práci jsem vždy tak nějak utahaný a dnes jsem na to měl již elán. Pak už jsme jenom se Shelly dorazili k tátovu hrobu. Shelly se chovala opravdu slušně a celou dobu seděla, zatímco jsem tátovi zapaloval svíčku. Vím, že se ze psem na hřbitov nesmí, ale v tomto případě bych asi šel za tátou se Shelly "přes mrtvoly". Táta měl Shelly rád. V tomto případě to zní trošku morbidně. Konec konců Shelly není pes, který by tam něco občůrával, ale fenka. Nikdo nám nevynadal, tak to bylo v pohodě. Kousek od táty leží i pantatík Vláďa Kopečný. Měl jsem ho rád. Zapálili jsme mu taky svíčku.

Online jsem na falcokrmiva.com objednal Shelly konzervy 1200 g s mletým masem. Je toho 67,2 kilogramů za necelých dva a půl tisíce korun. Je to nárazově hodně peněz, ale vyjde to nejlevněji. Při střídání s 12 kg pytlem granulí a s tím něco z ruky, třeba od babi, Shelly žrádlo vystačí na celý rok 2019.

---

P.S. V nedělu jsem si k obědu udělal bramborovou kaši. Budu mít i do práce na oběd. K tomu řízek z vepřové krkovičky. Sehnal jsem ju v sobotu v Albertovi v akci za 70,-/kg. Je to pro mě docela vyjímečné jídlo. A dobré. Při pečení jsem nenápadně jeden řízeček zhltl aby Shelly neviděla. Kdo ví, kdy si je zase udělám? Po vaření jsem hned umyl a uklidil použité nádobí. Nerad se na to špinavé dívám a hlavně se takové nádobí líp myje, když je nečistota čerstvá. Ale to je jen můj názor.