Jezevcovo

Koncem roku musím zmínit, že jsme byli se Shelly u vodní nádrže Lubí. Krom toho, že jsem si tam udělal pár fotek a uvařil kafe, mě zaujala činnost bobra. Našel jsem tam bobrem ohlodané dva kmeny plané jabloně a o kousek dál překousaný kmen malé vrby. Prostě tady někde pořád je.

Na štědrý večer jsem se stavil za maminkou. Byl tam i bratr Jiří. Pokecali jsme. Zavzpomínali. Donesl jsem z nového Lidlu malý tříkilový meloun z Brazílie. Bylo to fajn. Z dětí se mi k Vánocům výjimečně ozval jen syn SMSkou. Aspoň něco. Udělal mi radost. Bylo to od něj nečekané. Dost se na své děti zlobím jak se ode mne po rozvodu odtáhly. Po nestrejdovi ze mě udělaly asi i neotce. Ale nic s tím dělat nemůžu, nebudu a ony to prostě neřeší. Je to občas dost těžký, ale žít se musí dál. Na synovu SMSku jsem nereagoval. Nevěděl jsem jak.

Ve čtvrtek 27. prosince 2018 mě začal zlobit mražák. Druhý den ráno jsem po radě bratra Jiřího zavolal ledničkový servis Pavla Chromého ze Starče. Přijel se na to mrknout a do pár hodin mi dovezli s jeho tatem novou kombinovanou ledničku Snaigē RF 36SM Z1CB27 z Litvy. Je to přejmenovaný starý dobrý známý Minsk. A maso na mrazáku bylo zachráněno. Dali mi to na fakturu bo hotovost doma nemívám a tak jsem mohl zaplatit převodem a nelítat po bankomatech. Vím co píšu. Už jsem sháněl podobný obnos na Shelly, a taky o vánočních svátcích. Omezení výběru nebo není hotovost v bankomatech a tak podobně. Tomu říkám nečekaný vánoční dárek za deset tisíc korun. I tak kluci ze Starče děkuju.

Na Nový rok nás přivítalo v akátoví nejedno čerstvé houno ozdobené papírem od homo sapiens. Tam chodíme s Shelly venčit. Na tohle si musím dávat pozor bo je známo, že některým pejskům takový škaredý věci jedou. Nad Třebíčí pod Obrázkem na polích zůstalo dost odpadu z vyhořelé "zábavné" pyrotechniky. Holt někteří lidští jedinci jsou humusáci.

Taky jsem byl na v novém roce dvakrát v Penny. Nechodíme přímo, ale se Shelly to bereme přes pole směrem na Pocoucov a pak okolo teplárny. Je to dost o běhání po poli, což Shelly má ráda. Pokaždé nás chytla sněhová vánice. Když vám severní ledový vítr vráží tisíce ledových krupiček do očí a obličeje, není to nic zábavného. Musely jsme pro chleba a pak něco mlsného. Koupil jsem si pomelo. Mám ho rád. Bylo v akci za 26,90 Kč.

Začátkem nového roku ve čtvrtek 3. ledna 2019 jsem byl pozvaný na dobrovolný odběr krve. V 8:30 jsem tam byl. Tlak vyšší 140/100, ale vzali mě. Nevadil jim ani, že beru Detralex. Jen jsem jim vysvětlil, že to mám jen na detox těla, to jak mě otekly kotníky a že vyšetření tepen ultrazvukem neukázalo žádnou vadu. Po odběru jsem si venku přehodil batoh na záda a to jsem neměl dělat. Krev se mi z rány po jehle zase roztekla. Sundal jsem zakrvácenou bundu a mazal v tričku zpátky. Opláchl jsem se a trošku vypral rukáv bundy. Sestřičky mi vpich zalepily "špuntíkem" a pak už to bylo dobrý. Cestou domů jsem se ještě stavil v železářství "U Pierota" pro držák na skleněnou křidlu. Je to vlastně železářství Fránek Radek v Jejkovské bráně. Pak mi zavolal Gigant. Vyzvedl mě u pošty, dal mi knižní WoW dárek a dovezl mě domů. Byl jsem rád, protože mokrý rukáv bundy studil. Díky za knihu.

Je sobota a v pondělí jdu zase do práce. Samá pruďa, panika a hoňka. Moc mě to tam už nebaví. Kdysi tam pan majitel kupoval chlapům i kafe. Byla i sranda. Dnes se tam "brodíme" ve špíně a oleji. Je problém koupit kvalitní nástroje, ochranné pomůcky a i blbej metr na měření za 30 korun. Pan majitel se brutálně honí. Jen na ten úklid moc není. Člověk má pocit, že ho má furt za prdelí. Je to až neskutečný vidět co občas dělá. Ale je to tam všechno jeho, až na ty lidi. Vyrábí se pod tlakem s tupými nástroji. Všechno je o penězích. Tohle jsem asi dost nadsadil, ale cítím to tak. Ono to jinde není o moc lepší.