Jezevcovo

Už je zase srpen. Děcka mají své letní prázdniny z půlky za sebou. Já se rozhodl, že vyrazíme v sobotu 3.8. 2019 se Shelly na couračku k Dalešické přehradě.

Z Třebíče nás v 10:40 odvezl autobus do Dalešic. Pak jsme po cyklostezce 5107 šli do přístaviště Kramolín. Loď Horácko měla odplout ve 13 hodin. Cestou jsme nepotkali ani jedno kolo, jen dvě osobní auta v lese. Začalo trochu mrholit.

Stihli jsme to. U vrátek před plovoucích molem již stálo asi 20 lidí a čekalo na příchod posádky lodě. Na plovoucí molo jsem musel hrdinné Shelly trochu pomoct. S pejskem se jezdí na přední palubě. Trochu bylo hůř vidět dalekohledem přes okna. Shelly tu hodinu prohajala pod schody. Já se kochal. Skalní útvar Prst, pláže, rybáři a zase skály. Pluly jsme kolem Kokštejna na Wilsonově skále, Laviček, Holoubka a Kozlova. Při plavbě nás chytla průtrž mračen a výletníci z horní paluby museli slézt na dolní paluby. Přestalo pršet a my vystoupili v přístavišti Koněšín.

Vystoupali jsme lesem po silničce do obce Koněšín. To už nás vedla zelená turistická značka. V Koněšíně začalo zase dost pršet. Začal jsem vyndavat z batůžku deštník a najednou koukám že Shelly okukuje u plotu a na jeho druhé straně na ni zevlovali dva menší pštrosi. Radši jsme šli dál. Najednou jakoby zelená turistická značka skončila. Mezi keřem a zdí, za hromádkou hnoje jsme se dostaly do úzké proluky a to nás vyvedlo za obec. Pár minut za Koněšínem se přihnala průtrž. Už jsme byli mezi polema, ale schovali jsme se za malou zděnou stavbu. Deset minut a bylo po všem.

Chtěl jsem se mrknout i na skalní útvary Halířka, ale déšť a obrovské makové pole mě ohradilo. Odbočily jsme z polí do lesa a slezli k Prachovně. Tam se Shelly líbily u domečků volně potulující se slepice. Radši jsem ju dal na vodítko. Došli jsme až ke klihárně. V okolí této relativně velké fabričky na levém břehu řeky Jihlavy je dost smrad. Na jednom špinavé okně jim někdo napsal prstem: “Máte to ucpaný hovn*ma.” To mě dost pobavilo.

Došli jsme na železniční zastávku Vladislav. Měli jsme do odjezdu vlaku v 17:06 dost času, tak jsem si uvařil kafe. Shelly snědla granule z plechovičky od bonbónů a zapíjela to vodou z hliníkového víčka od ešusu. Já ke kafi přikusoval jablečný závin koupený v Albertovi. Do vlaku jsem Shelly vysadil a v Třebíči si vystoupila sama. Cestou domů jsme se zastavili v Kauflandu pro sýr Niva, okurku a rajčata do salátu. Oba jsme byli rádi, že jsme doma. Odťapáno 14 kilometrů a odpluto asi 12 kilometrů. Nepočítám kilometry k autobusu a z vlaku domů.

Volala babi, abychom přišli. Nohy a tlapky bolí. Zítra.

A pár fotek navíc.