Jezevcovo

V neděli obvykle se Shelly nejezdíme na výlety. Nápad mého bratra na malou nedělní šouračku okolo řeky Sázavy v úseku železniční zastávka Smrčná - kemp Stvořidla se ale nedala odmítnout. Navrch sehnal vynikající špekáčky od stařečského řezníka Doležala. Já měl ráno před odjezdem vlaku jediný úkol a to koupit čerstvý jihlavský chleba k těm špekáčkům. Vlak jsme stihli a i já si U Kopečka dal jedno neplánované pivo.

Hospodu otvírali v osm ráno a rychlík Rožmberk měl plánovaný odjezd 8:34. Se Shelly jsme koupili jízdenky na vlakovém nádraží v Třebíči a s bratrem Jirkou jsme nastoupily do vlaku. Regionální jízdné na Vysočině pro mě za 159 kaček a Shelly byla za dvakrát dvacku. Přestupovali jsme v Jihlavě, Havlíčkové Brodě a ve Světlé nad Sázavou. Necelé dvě hodiny ve vlaku a devadesát kilometrů na kolejích pro cestu ve vlaku tam.

Shelly mě překvapila jak sama za bratrem nastupuje a vystupuje z vlaku. Asi to bylo těma špekáčkama co měl u sebe. Povídali jsme si o všem možném, přestupovali a najednou jsme stáli v železniční zastávce Smrčná. Šli jsme po turistické červeně značené cestě. Do kempu to je pouhých asi 3,5 km podél řeky Sázavy. Tenhle úžasný kousek řeky Sázavy jsem kdysi až do kempu pod Stvořidly sjel s labradorkou Týnou a s tehdy ještě manželkou Hanou na plastové žluté kánoi. Bylo to tehdá na jaře, kdy bylo více vody na splouvání. Dvakrát jsme se tehdy udělali. Ale nikomu se nic nestalo. Zmrzlé ruce z jarní dost studené vody Sázavy cítím ještě dnes.

~ ~ ~

Na začátku ťapání jsme chvilu ťapali mezi chatami a pak už to bylo jenom přírodou. Jen ten kůrovec. Tady se taky dost vyřádil. Jirka si občas díky tomu povzdechl, že to tu moc nepoznává. Taky je okolo řeky dost porostu invazivní a nepůvodní byliny netýkavky žláznaté. Dotáhli to sem na konci 19. století botanici z Himáláje.

Na začátku procházky okolo Stvořidel jsme se vyfotili na pěkném balvanu v řece. Na jedné fotce musel být i Jirkův medvídek cestovatel. Moc lidí jsme u řeky nepotkávali. Byla poslední neděle letních prázdnin a poslední lidé odjížděli domů. Cestou jsme minuli i Rodrigovu skálu, o které píše spisovatel Foglar. Kousek za ní jsme ulumpačili menší a uschlý kůrovcový smrček a odtáhli či odnesli do posledního kempu za zeleně natřenou lanovou lávkou pro chodce a cyklisty, zavěšenou přes řeku. Znalí věci, že v kempech a v jejich blízkém okolí dřevo na ohýnek moc není.

Jirka šel zaplatit předem pár piv a dvě kávy. Já jsem zatím dal vodu a keksík Shely. Osekal jsem taky pár větývek. Jirka toho pak dost pořezal a nakonec speciálníma krbovýma zápalkama podpálil oheň v ohništi pod velkým dubem. Dost se mi tady nelíbilo jak pod nohama je po kuřácích cigaret obrovské množství vajglů. Pár hrstí jsem posbíral, abych si nepřipadal jako v popelníku. Ale to byla jediná zásadní poskvrna tohohle kempu.

Jiří si nachystal svůj veliký opékací klacek a já měl svou malou drátěnou vidličku. Špekáčky se povedli a pivo bylo dobrý. Shelly vyžebrala vedle u ženských na dece celý řízek a pak už jen ležela a funěla. Bylo teplo a slunečno byť se na nás od jihozápadu hnala bouřka. Stihl jsem si ještě koupit dřevěnou turistickou známku č.997 Stvořidel za 35 kaček a balili jsme se na vlak. Na vlakovou stanici to byl kousek přes zavěšenou lávku.

Zahoukal vlak a mě se Shelly zatesla před lávkou na levém břehu. Byli tam ty voštinové schody, které nemá ráda. Vlak již přijížděl do zastávky Stvořidla a já Shelly teprve přenášel přes ty lávkové schody. Pak jsme utíkali přes lávku a motorovou soupravu jsme "na pohodu" stihly. Jirka tam už na nás čekal. Pravidelný odjezd v 15:13 a dovezla nás bez přestupu ve Světlé nad Sázavou až do Havlíčkova Brodu. Bouřce s průtrží jsme nakonec neutekli, ale zažili jsme ji ve vlaku. Rychlík Rožmberk ve stanici Bransouze nachytal hodinové zpoždění. Bylo to díky spadlému kůrovcovému smrku a jedné velké listnaté větvi spadlých na koleje. Díky posledním událostem jsme snědli ve vlaku skoro zbytek všech opečených špekáčků a chleba.

Byl to bezva výlet. Určitě to rádi zase někdy zopakujeme. Můžete mrknout na pár fotografií.