Jezevcovo

Expedice Šumava 2021

Vytvořeno: 28. červen 2021 | Zobrazení: 2180

Pondělí 12. července 2021 (foto) - cesta vlakem, autobusem a pěšky na Vintířovu skálu, okolo hory Křemelné a koupání v říčce Křemelná

Křížek

Sedíme už 2 hodiny v rychlíku a zrovna jsme si koupili Bebe sušenky a čaj a mlsáme. Šumava se blíží. Ještě asi 2,5 hodiny. Z bývalé sirkařské Sušice od vlakového nádraží do Dobré Vody u Hartmanice (885 m n.m.) jedeme s pesinou 16 km a 29 minut autobusem a pak se už budeme šourat po svých.

Dobrá Voda u Hartmanice, 49.1568664N, 13.4334489E - vystupujeme z autobusu a s další stařenkou jsme museli dát velký pozor abychom se nesvalili z prudkého srázu. Nemají tady BUS perón a autobusák zastavil moc na kraji silnice. Blbec ze společnosti Arriva.

V Dobré Vodě mají kostel s pramenem a skleněným oltářem. Bylo zrovna zavřeno. Udělali jsme asi kilometrovou odbočku na Vintířovu skálu. Pak zase ten kousek zpět.

Vintířova skála (1006 m n.m.) - to bylo nad plán expedice. Hned pod Vintířovou skálou je kaplička a uvnitř zvoneček. Někdo od zvonečku ven vytáhl před zamčené dveře špagát aby se dalo zvonit. Zrovna tam byla jakási babička s dvěma vnuky. Dívka a hoch, oba okolo 10 let. Kluk tahal za špagát tak silně, že jsem mu musel dvakrát říct, že ničí zvoneček a zeď kapličky. Nepomohlo to a ani jejich babička to neřešila. Teď mě mrzí, že jsem ten provaz neuřízl. Odpočinuli jsme si na lavičce u kapličky a pak jsme se kilometr vrátili směr Na Pustiny.

Nad Dobrou Vodou Na Pustině jsme viděli dvě skoro zachovalé opuštěné usedlosti. Nějaký elektrocyklisti tam zrovna lezli, tak jsem tam nešel. Prošli jsme přes Malý Babylon - další zaniklé usedlosti. Je toho tady spousta. Vpravo a vlevo jsou cedule upozorňující na možnost výskytu nevybuchlé munice mimo stezku. Jdeme dlouhou štreku z kopce.

Další odbočku k zavřenému stodůleckému mostu jsme zvládli taky. V Křemelné jsme se vykoupali. Voda byla ledová a mě pěkně řezala. Shelly si vodu ale užívala. Uschnul jsem, oblékl se a zase jsme vylezli zpět do toho půlkilometrového krpálu od mostu na Stodůlky. Cestou nás žrali ovádi. Zvláštností tohohle kouta Šumavy je, že ikdyž vás štípali všelijaké krvelačné potvory, netvořili se žádné svědivé opuchliny. Přičítám to na vrub zdejšího čistého prostředí. Krpál rozdýcháváme na lavičce na Stodůlkách pod velkou lípou. Pod přístřeškem vedle lípy je jediný podobný pěší turista s báglem, kterého jsme na Šumavě potkali a který předtím přišel od stodůleckého mostu. Když jsme odcházeli, četl si nějakou knihu a vypadalo to, že tady zakempí. Vyrazili jsme do prvního kempovacího tábora.

Ke studánce Pod Křemelnou jsme dorazili v 21 hodin. Stehna už začali být rozedřený. Přístřešek jsem nestavěl. Nemá pršet. Jen jsem celtou přikryl kvůli ranní rose věci a nás. Ještě mokrá Shelly si to užívala celou noc, protože to pro ní bylo nové spát pod širákem. Ještě ve 23 hodin jsem kvůli ní koukal na světlušky.

~~~

Úterý 13. července (foto) - neskutečnej krpál do Srní

U štol

Ráno jsem dal kafe, prášky na tlak a doplnili jsme vodu ze studánky. Pokračovali jsme až ke znovupostavené kapličce na Předních Paštích a uvařil jsem si polévku. Přední a Prostření Paště jsou dnes už místa bývalého, převážně německého, osídlení v šumavském pohraničí. Tutam jsou vidět už jen základy či zbytky základů. Po druhé velké válce došlo k jejich vysídlení a cílenému boření stavení. I za pomocí cvičné střelby z děl. Pak jsme slezli z turistické značky a šli k obnovené kapličce u štol. Jde se tam po dřevěných šipkách. Jdeme dál k Čenkově pile a pak do Srní.

Pod pašteckým mostem jsme se v Otavě ochladili. Shelly málem vzala voda.

Dál jsme šli kousek po silnici a pak po červené do krpálu. Lepší krpál než silnice. Shelly si zase u Čenkovi pily zaplavala v soutoku Vydry a Křemelné. Kousek za Čenkovou pilou jsme narazili hnedle na tři občerstvovny. Každej měl tabule s nabídkou, ale žádné velké oznamování cen. To my připadá trošku nepoctivé. Až u toho třetího penzion Bystřina vedle silničního mostu byla na nabídce jediná cena za polévku 45,- (nepamatuju jakou a nevím za jak velkou porci). Po modré turistické značce okolo MVE Vydra (MVE=malá vodní elektrárna) do mírného stoupání po silnici, pak neskutečnej krpál, zase po silnici a jsme u konzumu COOP v Srní. Tady jsem koupil pohlednici z Čenkovi pily mámě se známkou, zmrzku a mňamky.

Vydali jsme se na Hauswaldskou kapli. Cestou nám sami zastavili dva silničáři a popovezli nás 2 km až k vtokovému objektu Mosau na Vchynicko-tetovském kanále na 9,5 říčním kilometru. Díky. Vtokový objekt slouží jako jímací zdroj vody pro MVE Vydra (dále vedou k elektrárně 3 podzemní přivaděče do nádrže pod Sedelským vrchem a jalová voda pokračuje další částí kanálu). Popošli jsme kousek okolo kanálu proti proudu vody, pak kousek do kopečka a byli jsme u kaplí. Pozůstatky kaplí s uřvanejma dětma a s pramenem jsme viděli (později jsem zjistil, že na uřvaný děcka, a nejen děcka, narazíš po celé Šumavě). Vyrazili jsme kousek dál směr Horská Kvilda. Tam jsme přespali v lese v borůvčí pod Kostelním vrchem.

~~~

Středa 14 . července (foto) - bez vody, bouřka

Selfie

Uvařil jsem půllitr čaje s půlkou citronu. Ten mám z konzumu v Srní. Mezitím přestalo drobně pršet. Pak jsem rychle zbalil, protože nás tam žrali nějaký malý potvory a Shelly udělala fujíka proti větru. Vyrážíme okolo Kostelního vrchu, okolo Vchynicko-tetovského kanálu přes Rokytu na Antýgl. Jeden z kempů na Antýglu je plný karavanů s TV antenáma. Fuj. Za mostem jsme si na lavičce uvařili těstoviny a Shelly dostala pár granulí. Dál jsme šli směr Horská Kvilda okolo krásného Hamerského potoka.

Sedíme na autobusové zastávce (lavičku ani přístřešek tu tradičně nemají) u hotelu Rankl v Horské Kvildě. Zavoněla sem svíčková. Ale asi ty ceny (dodatečně jsem to zjistil, za 169,- ale nevím jak velká porce to je a kolik knedlíků). Já bych to s chutí snědl a měl zase hlad. Se znám. Tu přijel pár na elektrokolech. On jak proutek a žena dost při těle. Ten ji u mapy začal ukazovat prstem kam ještě pojedou. Na to mu ona koukaje mezi řidítka svého elektrovehiklu vyděšeně povídá: "Ale já už mám jen 60 %". Chtěl jsem ji říct, že má v záloze 100% nohy, ale radši jsem se jenom usmál.

Už skoro nemáme vodu. Studánku za Horskou Kvildou zrušili, ale je tam novej barák. Chjo. Vylezli jsme na Zhůří (další bývalá obec) pod Huťskou horou. Kousek nad rozcestníkem Pod Huťskou horou (odb.) za křovím je schovaná Klostermanova lavička s pěkným výhledem. Udělali jsme si se Shelly selfíčko.

Musíme najít ještě studánku. Je tady kousek od lavičky vedle křížku svatého Kryštofa. Našli jsme jenom jakési čtvercové asi betonové cosi s kalnou asi dešťovou vodou. Kousl mě mravenec a začalo drobně pršet. Chtěl jsem jít do Kašpeských Hor po zelené na Flusárnu, ale potřebujeme vodu. Jdeme po žluté. Prší. Potůček jsme našli. Nabral jsem do čutory a kousek dole v lese za deště stavíme přístřešek. Začala velká bouřka. Trošku se uvelebíme a spíme. Mokrá Shelly se mi cpe do spacáku.

~~~

Čtvrtek 15. července (foto) - krpál do Kašperských Hor, déšť na Kavrlíku

Kemp 3

Je zase ráno a Shelly už je suchá. Chtěl jsem se jít opláchnout, ale rozpršelo se. Oba jsme zalezli pod celtu. Vzal jsem si prášky na tlak a dal Shelly nažrat a vodu. Udělal jsem si čaj s citronem a přemýšlím co dál. Pršet má celé dopoledne. Do piezo zapalování u vařiče mi asi kápla voda. Nejde zapálit. Ještě, že vozím náhradní zápalky a piezozapalovač. Ohřál jsem si trenčanské fazole s párkem. Vařič už funguje jak má. Pršelo do půl deváté. Pak už jen pršelo ze stromů, když jsem balil. A konečně vylezlo slunko.

Žlutě značená turistická cesta vede taky přes Flusárnu. Na Flusárně se otevřel moc pěkný výhled na Kašperské Hory. Všude je dost čtení, ale já čtu nerad. Radši se kochám. Pod Malým Kozím Hřbetem jsem na jedné rozblácené pastvě po kravách a velkém dešti se sandálama zapadl do bláta. Voda z nich vytekla a dole u říčky Olsenice jsem si ponožky vyždímal. Silnice do Kašperk okolo Zlatého potoka mi dala zabrat. Krpál.

Zaparkovali jsme na náměstí na schodech u COOPu. Dali jsme si 2x zmrzlinku, koupil jsem vodu, citron, dvě jablka, dva špekáčky a cibulu. Ve městě Kašperské Hory dle mě mají nejkrásnější náměstí, které znám.

Z města Kašperské Hory jsme vyrazili směr Kašperský hrad. Na horní straně náměstí za kostelem jsme minuli muzeum motocyklů. Byl jsem tam před lety. Je moc hezké. Cestou pod Kavrlíkem nás chytila průtrž, opustilo mě půlka ponča. Chvíli jsme čekali schovaný pod velkým jasanem mezi kopřivami a pak jsme radši popošli 100m do kopce a schovali jsme se v otevřené kapličce na Kavrlíku. Jméno Kavrlík je zkomolenina z původního německého názvu Galerie. Tady se taky kdysi těžilo zlato. Po dešti jsme vyrazili k lesu. Cestou se o Shelly začal zajímat býk na pastvě. To pomohlo a krpál, nekrpál už jsme byli zase v lese a postavili přístřešek. Jsme nedaleko hradu Kašperk. Shelly dostala pamlsek a vodu a už je tuhá. Zase začalo dost pršet. Bubnování a šustění dešťových kapek na celtě, to miluju. Nikdy se toho moc nenabažím, protože rychle usnu.

~~~

Pátek 16. července (foto) - hrad Kašperk, krpál na Sedlo, opékání špekáčků a zátahem na vlak do Sušice

Špekáčky

Ráno jsme vstali brzo. Shelly dostala granule. Já si vzal tradičně prášky na tlak a pak plechovičku krůtího maso s vejcem a chleba. Napili jsme se vody a v 7 hodin jsme již ťapali k hradu Kašperk. Tam jsme si udělali selfie. V podhradí jsme potkali mladý pár. Zeptal jsem se na cenu ubytování. Prý 1000,-/noc/2 dospělé. Neřekli to, ale tuším, že se jednalo o ubytování v privátním penzionu Nadějov. Je to dost, ale ještě by to šlo. Ještě se ptali kudy do Kašperských Hor. Navrhl jsem jim jít okolo býků přes Kavrlík. Líbilo se jim to. Pak jsme vyrazili směrem na Sedlo.

Byl to tam zase pěkný krpál na to Sedlo. Nahoře jsem trochu poklidil bordel (jinak se to opravdu nedá nazvat) po jinejch, pohledal suché dřevo a opekl si dva špekáčky s cibulí a chlebem. Mezitím přišlo pár rodin s uřvanejma dětma, ale dali si říct. Shelly dostala poslední zbytek granulí co jí koupila moje maminka na cestu a od dětí nedojezenou raženku. Návštěvu vrchních pater rozhledny na Sedle jsem vynechal. Mrkl jsem na IDOS, jak jede vlak ze Sušice. V podstatě jsme pak dali 8,5 km v tahu abychom vlak stihli. Zítra má tady zase dost pršet a to už moc nemusím.

Sedím, pochutnávám si na špekáčku a najednou slyším jak maminka říká dítěti: "Hoď ten obal do koše." Ale tady žádné koše nejsou. Jen pár PE pytlů na odpad pod přístřeškem, které tady nemají co dělat a lidi na ně akorát přihazujou další odpadky. To jsem nevydržel, otočil jsem se a řekl všem dost nahlas, že když pro ně není problém vyvláčet těžkou tatranku na Sedlo, tak určitě mohou odnést její lehký obal domů.

Cestou pod Sedlem najednou se Shelly zastavila a nechtěla jít a zvedala levou přední tlapku. Že by trn? Prohledl jsem jí tlapku a sundal zakouslého velkého mravence. Pak už zase ťapala.

Dorazili jsme oba skoro hotoví do Sušice. V Penny jsme koupili vodu a 4 broskve. Stihli jsme i dvě Callipo zmrzlinky z COOPu již kousek od sušického vlakového nádraží.

Pravidelný odjezd osobáku do Horažďovic předměstí, kde přestoupíme na rychlík, je 14:25 hodin. V Třebíči stojí za pochvalu rychlé a vzorné vystoupení Shelly z rychlíku, ikdyž měl ty nepříjemné voštinové schůdky, které moc nemusí. Rychlík měl trochu zpoždění, ale nevadí. Akorát nám to vyšlo na autobus MHD, který nás dovezl až před barák.

Je 20:00 hodin a jsme doma. Peru prádlo, umyl nádobí, vykoupal jsem se a vařím kroupovou polévku.

~ ~ ~

Závěr a postřehy

Rašeleniště

Celá tato expedice byla vyčerpávající a skvělá. Za jízdné tam jsem zaplatil 101,- Kč. To je velmi dobrá cena. A zpátky jen 49,- Kč. Já uťapal nějakých 65 km s více jak 15 kg těžkým kletrem na zádech po kopcích Šumavy a Shelly bych odhadl něco okolo 100 km. Pejsci na volno hodně pobíhají okolo páníčka a to jsou metry navíc. Průměr je nějakých 13 kilometrů za den. Je to relativně málo, ale horský terén, moje nadváha, kletr na zádech a rozedřená stehna dělají své. Příště si pořídím elastické trenky a bude se líp ťapat. Shelly byla celou dobu i v noci na volno. V noci ikdyž těžce bouřilo tak Shelly, labradorská retríverka, chrněla. Prostě má u mě za celou Šumavu jedničku. Jen jsem ji dával vodítko na silnici. Podařilo se mi najít trasy nebo i čas, kde a kdy nebylo moc lidí a to mám rád. Celkem jsem měl tři zakouslá klíšťata. Shelly jsem jen sbíral lezoucí po kožichu přes den a v noci asi ty co jsem přehlídl nalezli na mě. Během expedice jsme se dvakrát dostali do nadmořské výšky nad 1000 m n.m. a to na Vitířově skále a na Huťské hoře. Na Huťské hoře to bylo dokonce 1175 m n.m. (Klostermannova lavička). Nad Flusárnou na Huťské hoře jsme dokonce kempovali a přespali v nadmořské výšce nad 1000 m n.m.

Spaní pod širákem je super tutam nepohodlné a romantika a moc nestojí za osobu/noc. Jen nesmí moc pršet ale i tak. Když moc prší věci vlhnou a není je jak usušit. My jsme tento problém moc nemuseli řešit, ale bylo to na hraně. Počasí nám jakž tak vyšlo a nebyl jsem díky pesině až tak sám.

Pravidla pro spaní pod širákem na Šumavě byla nelézt do I. ochranné zóny, nerozdělávat oheň v ohništi, při přespání vše opustit ve stavu jak jsem přišel, své odpadky odnášet k nejbližší popelnici, pesina na volno ale pod dozorem.

Šumavo děkuji. Bude nějaké takové příště? Pochybuju. Ale co kdyby něco malého nebo velkého či většího na ťapání.

Fotografie z expedice najdete ve fotogalerii.

~ ~ ~

Mimo Šumavský národní park najdete po turistických cestách přístřešky, kde se schováte před deštěm. V Národním parku jsou občas dřevěná posezení bez stříšky. Dostat se v parku k pitné vodě může být někdy problém, ale většinou narazíte aspoň na potůček a kdo se ekluje, vodu si převaří. U turistických cest (Vchynicko-tetovského kanálu pod Hauswaldskou kaplí) pokud jdete mimo cestu je dobré se dívat do čeho nechcete šlápnout. Mě se to nepovedlo bo jsem šel po cestě, ale je to vidět. Elektrokola jsou mor pro Šumavu. S elektrokolem "rozryje" Šumavu víc rádobyturistů, kteří by tam na normálním vehiclu jinak nedojeli. Masa autoturistů jsou kapitola sama pro sebe. Povědomí o odpadcích a systém co si přinesu, to si odnesu u některých jedinců dost smutná. Ale v podstatě jsem narazil na čistou nerozrytou Šumavu. Snad to vydrží.

V Národním parku Šumava tady dost často člověk vidí značky zákaz vjezdu biciklů, např. u mostu v Antýglu. Tutam je vidět i silniční značka zákaz vjezdu motorových vozidel a tady si myslím, že se to má týkat i elektrokol. Mají motor. Si myslím. Viděl jsem pár porušení těchto značek.

~ ~ ~

A co všechno jsem vláčel sebou? Radši jsem si to před expedicí sepsal do dokumentu PDF. Věk už na to mám. A to je asi vše. no a dalekohled jsem ani nevyndal. Nebylo buď kdy nebo nebyla ta síla na to.