Jezevcovo

~ ~ ~

V krosně bylo téměř vše dle dokumentu PDF. Moje váha 125 kg a krosna skoro dalších 25 kg (včetně 4 litrů vody). Jak se ukázalo předpověď škaredého počasí moc nelhala, ale kam na tvrdohlavého já.

~ ~ ~

Dal jsem pár fotek do galerie. Moc jich není co se mi v tom deštivém výletě podařilo pořídit na mobilu. Ale aspoň na připomenutí.

Dvě jediná videa z vandru ke konci článku jako bonus.

Nakonec vandr díky neustálému dešti se smrskl na necelých 28 km, když započtu pobíhání po Železné Rudě a odečtu necelý kilometr za autobus do Prášil - viz mapa. 

~ ~ ~

Sobota 26.8. 2023 - den první, vyrážíme ze Železné Rudy

Po noční jsem sebral batoh, hůl couračku a Shelly a sklouzli jsme autem na plzeňský rychlík s pravidelným odjezdem 8:50 z Třebíče. Rychlík už na nádraží stál neb byla výluka traťové koleje mezi stanicemi Studenec a Vladislav. Shelly si musela tentokrát nastoupit do vagonů sama bez mé pomoci. Nakonec to zvládla. Musel jsem ve vlaku vyndat jehlu s nití a opravit povolené šití zipu na dolní kapse u krosny. Shelly si hověla pod sedačkou. Cesta ubíhala skvěle a vedle dálnice D3 do Českých Budějovic jsme v rychlíku frčeli skoro 140 km/h. Aspoň to tvrdila aplikace v mobilu. Stále svítilo sluníčko. Přestup z rychlíku na regionální soupravu v Horažďovicích-Předměstí jsme se Shelly zvládli. Míříme do Klatov. Jak jsme vyjeli, Shelly mi naznačovala, že by čůrala. Musela to vydržet až do Klatov a tam jsem ji našel kousek travnaté plochy, kde s úlevou dlouho čůrala. Měli jsme na to asi 20 minut čas. Pak přijel rychlík a vezl nás do Železné Rudy. Do zastávky Železná Ruda centrum jsme dojeli před tři čtvrtě na čtyři odpoledne. Zajímavostí na posledním úseku našeho cestování rychlíkem bylo, že rychlík stavěl všude. I na malých zastávkách.

V Železné Rudě jsem chtěl vidět slavný a známý kostelík a hlavně poslat mámě pohlednici. Nakonec se povedlo. Shelly je v městečku pro jistotu na vodítku, aby nás někdo nehudroval. Místní Česká pošta už byla zavřená. Pak nás jedna moc pěkná cyklistka poslala špatným směrem k infocentru. Na potřetí jsme infocentrum našli. Měli otevřeno a fůru pohlednic a taky poštovní známky. Vybral jsem pohlednici s leteckým pohledem na jezero Laka. U místní zavřené pošty jsem na lavičce načmáral mámě pozdrav, nalepil samolepící známku (pořád jsem měl nutkání známku olíznout) na pohlednici a hodil do poštovního kastlíku na budově pošty. Svítilo pěkně sluníčko a my konečně vyrazili po zeleně značené turistické značce k bráně národního parku Šumava.

Hned za Železnou Rudou byl pěkný slunečný výhled (jak nyní mohu napsat i poslední) na okolní krajinu a na nejvyšší horu Šumavy Velký Javor. Großer Arber - Velký Javor je nejvyšší hora Šumavy a Bavorského lesa (výška vrcholu hory je 1.456 m n.m.). Nachází se pět kilometrů západně od města Bayerisch Eisenstein v zemském okrese Regen v Bavorsku a 4 km od českých hranic. Na hoře jsou vidět dvě typické stavby s kulovitou střechou. Nejsou to hvězdárny, jak mě to připadalo, ale zařízení německé protivzdušné obrany z dob studené války.

Shelly už je zase na volno a užívá si to. Kousek za Železnou Rudou mě pobavila jedna mladá maminka co byla na cestě pod námi a nechala svého malého potomka olizovat elektrický drátěný ohradník. Nebyl naštěstí pod napětím. Paní jsem pozdravil a s úsměvem ji poradil, ať to potomkovi vysvětlí, aby si na tohle nezvykl a příště nelízl ten správný drátěný ohradník pod napětím.

Udělal jsem si selfie s mým starým tričkem a vydal se přes Debrník se Shelly do národního parku Šumava. Na Debrníku mělo panstvo zámek. Díky studené válce byl stejně jako stovky šumavských vesnic, samot a usedlostí někdy okolo roku 1957 zbořen.

Prošli jsme branou Šumavy a jdeme po silničce pořád do mírného kopce. Shelly se kolem mě motá na volno a je šťastná. Má volnost, akorát nesmí štěkat a honit zvířátka. Sluníčko se někam ztratilo a z německé strany bylo slyšet hřmění bouřky. Sluníčko jsme pak během vandru již nezahlídli. Procházíme debrnickým zámeckým lesem. Moc toho není vidět vlevo ani vpravo. Všude kolem cesty je lesní stěna stromů. Najednou se zdá, že každou chvíli začne pršet a tu tam zdálky pořád hřmí.

Je po 18 hodině a zešeřilo se. Asi půl kilometru za rozcestníkem Zámecký les a kousek nad cestou rozbíjíme v bučině přístřešek Tarp 2. Dávám Shelly vodu do misky, převlíkám se do spacího.

Spací u mě byly suché bílé vojenské spodky, suché spací prodloužené černé tričko a suché teplejší ponožky. Vše na spaní a náhradní trička jsem celou dobu vandru měl v nepromokavém desetilitrovém vodáckém vaku. Napůl zalézám do letního spacího pytle Pinguin. Spací vložku nesu taky ale nepoužil jsem ji. Je lehká a dokáže spacák uvnitř udržovat ve větší čistotě a hlavně zvedne tepelnou pohodu ve spacáku až o 2 °C. Pod nafukovací karimatku - matračku roztahuji lehkou stavební látku Tyvek, aby se matračka nepropíchla od přehlédnutých ostrých konců větývek. Nafukovací karimatka Warmpeace je pro mě dobrá věc. Akorát je úzká 50 cm a člověk si na ni musí zvyknout. Ale záda mají maximální pohodlí. Netlačí žádný kořen do zad a pěkně se spí i na boku.

Pohodlně ležím a začíná mírně pršet. Prudká bouřka nakonec nepřišla. Jen spousta drobné vody. Prší a já tohle miluji. Ale všeho moc škodí jak se říká a vody bylo na vandru moc. Bojím se usnout, jak je to šustění dešťových do stěn Tarp 2 hezké. Nakonec jsem usnul a Shelly vedle mě asi taky.

~ ~ ~

Neděle 27.8. 2023 - den druhý, mlhavý a deštivý - okolo jezera Laka na Bývalou rotu

V noci byla teplota nad 13°C, takže pohoda. Vstaneme, sbalíme za slabého deště a vyrazíme na jezero Laka. Mobilní signál chvíli sahal po roomingu a pak zmizel i ten německý. Nádhera. Mobil přepínám do leteckého režimu. Šetří se tím i baterie. Spolkl jsem prášky a zapil vodou. Shelly dostala dávku granulí do červené plastové skládací mističky a pak vodu. Po granulích je voda povinná aby suché granule neudělaly neplechu ve střevech. Konečně jsem sbalil všechny věci do krosny. Po chvíli ťapání směrem na Hůrku déšť zhoustl a já nahodil přes sebe a krosnu pončo, to už zase ale bylo tričko a větrovka durch od vody. Došli jsme k přístřešku Pod Polomem. Tady jsem sundal promoklou větrovku a tričko a převlekl se do suchého. Uvařil jsem si čaj a snědl lečo z plechovky. Od Hůrky přišli čtyři holčiny s pejskem. Vnutil jsem jim dvě tatranky a dostal jsem nějaký hořčík ke stravě. Prý utíkají do Železné Rudy z deště a pak na nějakou chatu. K dešti se pomalu přidala i mlha. Holkám jsem tvrdil blbost, že když je mlha tak neprší. Na Šumavě tohle neplatí. Je mlha a prší. Z deště bych pomalu taky rád někam utekl, ale včera jsem přijel a suchá trička ještě mám. Holky odešly na jednu stranu, já sbalil, nahodil krosnu a pončo a vyrazili jsme se Shelly na druhou stranu, směr Hůrka.

U dalšího rozcestníku bylo rozhodnuto na Hůrku nepokračovat a okolo bývalého vodního kanálu jít k jezeru Laka a pak na Poledník a dál. Déšť malinko polevil. Objevil jsem u cesty borůvky a ochutnal. Byly moc dobrý. Shelly je nežere. U jezera Laka jsem se chvíli kochal a z deště již mokrá Shelly otestovala krátce vodu v jezeře. Tady nás předešla pánská dvojice, a jelikož šli na lehko, nám levou zadní utekli. Ještě jsme tu potkali mladou dvojici s pejskem. Ten den jsme, až na jednu skupinku, nikoho nepotkali. U jezera Laka mají tři místa na kochání. Pořád drobně prší. Vyrážíme od jezera Laka, přes bývalou obec Horní Ždánidla a bývalou usedlost Gsenget na Poledník. U rozcestníku Gsenget sundávám pončo. Z deště je jen tutam kapka. Potkáváme větší skupinku s kočárkem, asi rodina. Pak šílený prďák dolů k Prášilskému potoku. Kousek po proudu je Frantův most. Je to vlastně mostek pro pěší. Sednul jsem si na lavičku u mostku a odpočívám. Začalo zase pršet a už nepřestalo co jsme byli na Šumavě. Nasazuji pončo a vyrážíme přes lávku nahoru do kopce k Bývalé rotě, směr na Poledník.

U Bývalé roty toho mám již dost. Vím, že na Poledník je to ještě 2 km, ale do ještě většího prďáku než jsme teď šli. Krom toho mám ještě v živé paměti jak nás bouře na nouzovém nocovišti na Poledníku loni vyplavila. Z rovného placu nouzového nocoviště na Poledníku voda nechce odtékat. Stále prší. Kousek za zónou posraného kraje lesa od cesty rozbíjím přístřešek, převlíkám se do suchého spacího a poslouchám déšť. Při pokusu dobít mobil, Samsung A52 5G zahlásil vlhkost a bylo po dobíjení. 

~ ~ ~

Pondělí 28.8. 2023 - den třetí, mlhavý a deštivý, studený - útěk na autobus

Ráno jsme udělali se Shelly nutné ranní úkony včetně žrádla a mých léků. Koukám na své celoročně oteklé kotníky. Nevěřím očím. Vypadají úplně normálně. Pohyb jim svědčí. Celou noc pršelo a stále dost prší. Zítra má taky pršet. Je rozhodnuto. Sbalíme, vylezeme přes Poledník a dolů do Prášil na autobus a domů.

U Bývalé roty je pěkná studánka, ale nefotil jsem ji neb jsem šetřil zbývající energii mobilu. Ty dva kilometry nahoru k rozcestníku na Poledníku byl fakt záhul. Po cestě do krpálu mezi kameny se proti nám valily potůčky dešťové vody. Zvládli jsme to a vydali se přes Předěl na 9 km cestu do Prášil. Cesta byla většinou z kopce nebo po rovině. Pod Poledníkem se k dešti a mlze přidaly i velmi studené poryvy větru. Měl jsem pocit, že začne sněžit. Cestou jsme dáchli jen jednou pod přístřeškem pod Liščíma dírami. Potkali jsme v dešti dvě dívčiny statečně zabalené do gore texového oblečení (doma jsem juknul a bundička gore tex pro mě ve velikosti 3XL je skoro za třicet tisíc, do toho nejdu). Dorazili jsme k silnici na Slunečnou. Zrovna tam dorazil autobus Arriva. Vzal nás za mírný poplatek kousíček do Prášil. Aspoň na nás už nepršelo.

V Prášilech jsme vystoupili a vlezli do hospody U Michala. Otevírali až za půl hodiny, v jedenáct hodin, ale nevyhodili nás. Převlekl jsem se do dalšího suchého trička. Shelly byla na volno. To slušně vychovaní pejsci tady mohou. A mají tu i pro pejsky misku s vodou. Na recepci U Michala jsem u ochotné slečny zjistil autobus do Sušice na vlak. Máme půl hodiny. Koupil jsem si velký černý čaj s citronem. Labůžo. A pak jsem stihl ještě jedno malé pivo. Vaří tu i obědy, ale nemáme čas. Snad příště. Zaplatil jsem a zelený Arriva autobus (jezdí jen o prázdninách) nás odvezl na vlakové nádraží do Sušice. Pořád prší. V Sušici jsem Shelly koupil jízdenku za 50 kaček. Pár minut čekání a už se jelo lokálkou do Horažďovic-Předměstí a hned přestup na rychlík a domů. V lokálce mě paní výpravčí upozornila, že Shelly, který pod lavicí u dveří vykukoval čumák, nemá košík. Prý kdyby na někoho vystartovala. Vysvětlil jsem ji, že oba jsme rádi, že jsme v suchu a už se neplahočíme v dešti a studeném větru. Vzala nás na milost. Pršet přestalo až někde před Strakonicemi. Tady jsem objevil slimáka v čepici bez jízdenky. Asi z Bývalé roty. Hodil jsem ho z okna vlaku do zeleného porostu u kolejí.

Během vandru jsem si všiml, že nebyli slyšet ptáci a hmyz. Slyšet byla jen kapající voda, déšť a valící se voda někde po zemi nebo v korytě vodního toku. Pro někoho docela deprimující. Já to bral jak to je. Teplota dle teploměru neklesla během vandru pod 10°C, takže volba letního lehčího spacáku byla dobrou volbou.

~ ~ ~

A příště bude? Myslel jsem, že ne. Ale zvažuji ubytování v Hartmanice - Dobrá Voda a odtud dělat jednodenní výlety. Už jsem s majitelkou penzionu komunikoval a pejsek jim nevadí. Ubytování pro jednotlivce snad neexistují. Dvoulůžkový pokoj bych na týden koupil asi celý. Chrápu a cizinci na vedlejším lůžku by to mohlo vadit nebo by mě mohl vadit cizí člověk na pokoji. A když něco nevyjde zase pod širák? Už se mi ta šedesátka blíží.

Takže dnes 5.10. 2023 paní Tesařovou potvrzeno ubytování pro dvě osoby (já a Shelly) od 1. do 8.9. 2024. Super.

---

První den - sobota 26.8.2022 - v rychlíku Českých drah.

---

Druhý den - neděle 27.8.2022 - u jezera Laka.