Jezevcovo
"Osamění je občas tíživé."
Směr Hůrka
Dneska je nad nulou celý den a já byl po nemoci podruhé v práci. Sníh téměř roztál. Snažil jsem se řešit vánoční dárky, ale moc mi to nejde. Do davu koupěchtivých lidí v obchodech se mi tradičně nechce. Počítač i po týdnu šlape. Jsem rád a doufám, že to vydrží pár let. Byl to pro mě dost finančně náročný osobní Ježíšek. Na starý kolena jsem se pár hodin pokoušel pochopit co mají kluci na gamesce World of Warcraft. Je to, jak já říkám, "brašnička" - pořád něco sbíráš. V práci mě to zatím trochu unavuje. Snad se to spraví. Pejsek mě zatím šetří. Snad ji to vydrží. Přijít z práce a vrhnout se na úklid a opravy mě dlouhodobě unavuje.
Počítač se v pondělí nakonec po upgrade rozeběhl. V úterý jsem z práce po dvou hodinách musel bolavej k doktorovi. Dal mi neschopenku. Vypadal jsem asi dost zbědovaně. Pšíkám, smrkám, všecko bolí. Po Paralenu 500 a čajíku s medem a s citronkou se potím a furt spím. Moc se toho pak psát nedá. Taky se musím občas s psíkem napít a najezt a tutam vyvenčit. Dneska, už je středa, trochu celej den sněháňkovalo. To se moc líbilo Shelly. Mě už míň. Mám toho docela dost. V pondělí jdu ráno k doktoroj na kontrolu, tak se snad zretrívruju.