Jezevcovo

V sobotu 12. května jsme brzy ráno vyrazily na základní okresní kolo Závodů vlčat a světlušek. Letos nad závody mělo patronát skautské středisko z Velkého Meziříčí.

Tam jsme jeli z Třebíče před sedmou hodinou ranní autobusem Znojemákem. Pan řidič autobusu pochválil Shelly za slušné chování a dovolil ji sundat v autobuse košík z tlamy. Byla ráda neb ho nemá v oblibě. Z velmezského autobusáku jsme odťapali směrem ku Praze do obce Hrbov. Tam byl náš cíl. Závody byly pěkné a i dětem se to moc líbilo. Já spolu s kamarádem Šéfou a s dalšími testovali skautské hlídky z některých rostlinek, stromů a keřů, ze zvířátek a něco málo bylo o odpadech v přírodě. Uvařil jsem tam dvě, vlastně tři kafe na svém PB cestovním vařiči. To jedno kafe celé převrhla kráčející nemehlo Shelly Šéfovi na cestu, když si ho tam na chvilu odložil aby měl volné ruce. Tu průpovídku o slonovi v porcelánu zde uplatnila Shelly v celé své kráse.

Na odpolední udělování cen jsme se Shelly nečekali a odťapali jsme opět po silnici do VelMezu. Na cestě byl jen jeden nedostavěný silniční mostek u odbočky na Hrbov. Most jsme při cestě tam i zpět oblezli přes potok a jiné překážky nebyly. Koukl jsem na internetový IDOS a ten vyhledal, že zpátky v Třebíči budeme rychleji vlakem ČD. Neosvětlené prostory nádražní budovy mě skoro vyděsily. Pro natočení několikaminutového filmového hororu ideální místo. Na hlavním vlakovém nádraží jsem byl skoro už, po dvakrát šesti silničních kilometrech na slunku, vyřízený. Nohy mě řácky bolely.

Vlak motorák jsme stihli pár minut před odjezdem na Studenec. Pravidelný odjezd 2 minuty před 16. hodinou. Do Třebíče jsme to vlakem měli zhruba o dvacku dražší než autobusem a i časově náročnější (tam 25 km 22 minut - autobus za 37 a pesina za 18 kaček, zpátky 37 km 75 minut + 5 minut zpoždění - vlak za 61 a pesina za 15 kaček). Ale hlavně že jsme již hačali a neťapali. Jízdenky jsme dostali, od asi ve VelMezu jediného multifunkčního zaměstnance Českých drah, přes mrňavé okénko dobastlené do dveří u strojvůdce. Ve Studenci jsme přestoupili na zpožděný vlak od Brna.

V Třebíči jsem cestou domů udělal kvůli bolavými nohám bezpečnostní přestávku U Trampa. Vypil jsem tři dvanáctistupňová svijanská piva a Shelly misku vody. Byly to moje první letošní pivka. Doma jsem vypral a pověsil oblečení. Pak už jen relax.