Pomalu si zvykám, že už tady táta není. Už přišla jeho urna. Je to tak trochu divné ho brát do rukou. Skoro nic neváží. Maminka byla v pátek u doktora a skončila taky v nemocnici jako táta, ale není to snad nic vážnějšího. Bude mít doma dietu a za měsíc se uvidí. Vlastní děti se neozývají. Zapoměly i na můj svátek. Dcera už je MDDr. zubařka a kluk je řidičem vojenského tanku. Jsem rád, že už mají život trošku naznačený a snad budou v životě spokojenější než já. Moc spolu nekomunikujeme, ale odešly ode mě oni a já se jim vnucovat nebudu. Blbá hrdost bo co. Je to i tak dost poslední dobou vše divné.
Tenhle týden mám odpolední. Na dílně je ohavně teplo a výpary z mašin to jen podbarvují. Pan majitel workoholik, když zrovna nic nedělá luská palcema o ostatní prsty, je maximálně na dílně, občas je tam nějaký zmatek, pracovní návaly jsou čím dál častější a hlídá nás jak ohař. Tohle vše se dost odráží i na vztazích mezi zaměstnanci. Prý chce prodat firmu. No asi je to o změně zaměstnavatele. Už jsem si na odpolední šichtu do batohu nachystal vyprané pracovní oblečení a budu vařit oběd. Chystám fazole na smetaně.
Včera byla neděle a se Shelly jsme byli v jihlavském City Parku, což je obchodní centrum na ulici Hradební. Konkrétně jsme hledali obchod iWant. Teplota venku po ránu byla snesitelnější. Jeli jsme tam vlakem v 7:36 z Třebíče, pak okolo ZOO a za 40 minut jsme tam byli. Kupodivu nás či spíše pesinku z obchoďáku nikdo nevyhodil. Tak jsem prodal starý iPad tablet a koupil nový Apple iPad 2018. Po čtyřech letech už dost blbla vestavěná baterie. Ani Apple záměrně nedělá nic "věčného". Nový tablet je úplně rozměrově stejný takže jde dát do původního ochraného pouzdra Thulle. Apple jenom inovoval a víceméně dobastlil jenom "lepší" procesor, čtečku prstu, podporu Apple pencil, datovou LTE, zvýšil RAM na 2GB a ubral přepínač uzamčení otočení obrazovky vedle tlačítek hlasitosti.
Při cestě zpátky jsem ještě zvažoval vystoupit v Přímělkově, kouknout na zříceninu vodního hradu Rokštejn a jít blíž k Třebíči zase na vlak do Dolního Smrčného. Ale zradily mě nohy. Nevzal jsem si do sandálů ponožky a cítil jsem, že začínají být odřený. Bude to příště a brzy.