Tak, to byl výlet ... Zval jsem i oldskauty. Nikdo z nich nepřišel. No, aspoň je nebolely nohy jako potom mě. Jak to začalo? Ani nevím, něco mě připomnělo minulý týden Holoubek. Nikdy jsem tam ještě nebyl a dlouho jsem taky nikde nebyl. Myšlenku couračky jsem jenom rozšířil o ten návrat vlakem z Vladislavi a tahle sobota 22. září se mi i počasím jevila vhodná. Nabalil jsem chuťově vynikající perník i pro ostatní, pár věcí k tomu a navrch košíček na houby. Co kdyby rostly.
Z Třebíče nás z atobusáku v 6:40 odvezl autobus do Třebenic. Cesta uběhla rychle. Prndali jsem s řidičem v jinak prázdném autobusu. Semleli jsme kdeco a najednou jsme vystupovali v Třebenicích. Panu řidičovi jsem "vnutil" jeden řez perníku. Druhý už prý kvůli dietě nemůže. Aspoň jsem se teda o perník s někým podělil. Perník jsem dělal speciálně na tuto akci a sultánky jsem měl v božkovském rumu namočené 24 hodin. Pana řidiče jsem upozornil, ať mlsá radši až po šichtě. Pro jistotu. Cestou k lesu až za obec Plešice jsem tutam pod ořechy našel na cestě ořech a dával je do košíku a kapes u vesty. Na další perníky dobrý základ. Pak už ořechy nebyly a lesem se ťapalo už jenom na zříceninu Holoubek. Tam jsem uvařil kafe Turka s mlékem a snědl všechen perník. Musela mě pomoct trochu Shelly. Potřeboval jsem dát ořechy z košíku do batohu, ten má objem jen 20 litrů. Povedlo se a já měl prázdný košík na houby. Shelly si Holoubek pozorně prohledala. Chvílemi jsem měl o Shelly strach aby někam nezahučela. Hrad je místy na dost vysokém skalním ostrohu. Akorát jsme to stihly domlsat a já si na tabletu početl o historii Holoubku (Němci tomu říkali Taubenstein-Holubí Kámen), když pod hradem u vody začala nějaké omladina dělat nekonečný rámus. Tak jsem v 10:10 radši zavelel a vykročili jsme na vlak. Pod hradním vstupem kvetlo pár krásně fialových bramboříků nachových.
Kousek nad hradem jsem našel první dvě jedlé a vynikající houby byť jsou trošku aromatičtější. Byli to menší žlutí klouzci. Tuhle houbu jsme nacházeli asi nejčastěji. Dost bylo taky hříbků a navrch se našly i dva kozáci. Nesbíral jsem žampióny, bedly a to co jsem neviděl z lesní cesty značené červenou turistickou značkou. Pod Plešicemi jsem dal krátkou řeč s dvěma chlapi o kůrovci. Pak jsem se zeptal na cestu bo jsem dlouho žádnou neviděl. Tu ten mladší mi ukázal na smrk pokácený vedle cesty. Na něm značka byla. Cestu mi ukázali a zase pokračovali v práci.
Pak už jsme se Shelly jen šli, šli a šli po červené na Vladislav. Tutam jsem sebral nějakou houbu. Ve Žlebu jsem si sedl na lavičku pod stříškou a rozvažoval jestli jít do Třebenic 1,5 km na autobus, který měl jet za půl hodiny ve 12:53 nebo pokračovat do Vladislavi 7,5 km na vlakovou zastávku. Nohy už bolely, ale vyhrála blbá hrdost a vlak měl odjezd až v 15:10. Kdybych nebyl sám, tak se šlo do Třebenic na autobus.
Vědět kudy vede turistická cesta za Jirkasovým mlýnem, šel bych ze Žlebu do Třebenic na autobus i já. Je tam úsek, kdy jdete po vrstevnici na relativně prudkém svahu. Do toho si přimyslete klouzavé jehličí od kůrovce a je to atrakce. Nohy mě bolely a tady už mě proklínaly. Když už jsem myslel, že to nejhorší je za námi, tak nás cesta začala vést do děsného pruďáku mezi skalkami. Běs na druhou. Už jsem začal přemýšlet jestli ten vlak stihneme. Některé části trasy se prostě nedají jít normální pěší rychlostí. Nakonec jsem si cestu zkrátil přes Číměř po silnici a na vladislavské vlakové zastávce jsme byli se Shelly asi 7 minut před odjezdem vlaku na Třebíč.
Cestou domů od vlaku jsme se ještě dopajdali do Kaufu pro chleba k houbám. Doma jsem žádný použitelný chleba již neměl. Koupil jsem navíc půl litru čistého chlazeného sifonu pro mě a půl litru obyč vody pro Shelly. Měli jsme žízeň. Každý jsme si fakt ten svůj půllitr před Kaufem vypil. Já pil přímo z PET lahve a Shelly jsem doléval do hrníčku.
Doma jsem uklidil věci, zvážil houby (měli 1.6 kg, prázdný košík 313 g) a ořechy (měli 1.5 kg), vypral propocené oblečení a následně pověsil, dal najíst a napít Shelly, vykoupal se ve vaně a udělal si tu smaženici z hub a dvěmi vejci. Teda jenom z půlky nasbíraných hub. Druhou jsem dal do ledničky. Z celého košíku jsem vyhodil jen dvě houby babky. Byli červivé. Letošní první houbová smaženice. Byla to fakt mňamka s čerstvým chlebem. Nohy mě dost bolijou. Ale aspoň nemyslím na hlouposti a na zpackaný život. Na to je bolest skvělý lék. Znovu jsem se mrkl do mapy, co jsem uťapal. Prý 17 km. Su asi fakt blbec a ráno budu mít obrovský problém slézt z postele.
V článku se zdá, že tam moc uvádím časové údaje. To je těma novýma skvělýma hodinkama.
