Do autobusu nás v sobotu 8.6. 2019 pan řidič pustil. Shelly musela mít náhubek, což se jí nelíbilo a dávala to najevo nešťastnýma očima. Dozvěděli jsme se, že přepravovat autobusem lze jen jednoho pejska, teda aspoň u společnosti ICOM. Dojeli jsme na rozcestí u Chaloupek. Tam jsem zjistil, že doma zůstala lahvička s liquidem a nebudu hulit elektronickou cigaretu. Udělali jsme si fotku a vyrazili na východ po zelené turistické značce okolo Doškova pomníčku. V rybníku Obůrka u obce Hrbov se Shelly s gustem vykoupala. Je to moc milý rybníček. V lese Na Kříži jsme koukli na turistický rozcestník a již jsme museli uskočit před rychle jedoucím náklaďákem vezoucím dřevo. Pak jsme si pochutnali na jednom studeném špekáčku. Oheň jsem na minicouračce kvůli ostřejšímu větru vůbec nerozdělával.
Dál už nás táhla jen žlutá značka, která vedla asi kilometr před Kamenným Vrchem (635 m n.m.) po okresní silnici Heraltice - Zašovice a tak Shelly musela být na vodítku kvůli projíždějícím autům. U silnice bylo asi autem sražená divoké prase, bachyně. Teplem už se nafukovala. Kousek dál byl rozcestník a my mohly zase nejít po silnici a Shelly byla zase na volno.
Na mítině jsem se chvílu koukal dalekohledem do kraje. Pak přijel traktor. Z něho vyskočil Jack Russell, takovej malej lumpík a za traktorem vyběhl vlčák. Dali jsme s traktoristou řeč a vše bylo na pohodu. Možná díky tomu, že Shelly dohárává a oba pejsci byli galantní. Tady jsme se taky dozvěděli jak to bylo s panem Doškem v tom roce 2012, ten co má valounový pomníček v lese u Chaloupek. Jeho kamarád prý vystřelil na zvěř a odražená kulka ho pak zabila. To je osud ...
Po prima pokecu jsme vyrazili na Okříšky. Už to byl jen kousek. Cestou jsme se napili. Byl pěknej pařák. Shelly jsem háčkem vyndal jedno zapité klíště. Na silnici při vjezdu do Okříšek mě pobavila cedule zakazující podomní prodej. Na Bílém Domě jsem si pod pergolou dal jednu Poličku 11°. Byla dobrá. Zeptal jsem se známého číšníka: "Jirko, máš pro mě roztočenou další Poličku?" Odpověděl, že ne a tak jsme zaplatily 26 kaček a vyrazili k vlakovému nádraží.V nádražní budově jsme si koupily lístky dohromady za 42 korun do Třebíče a pokusil jsem si koupit kafe v automatu za 25 kaček. Dostal jsem mlsnou na mocachino. Smůla. Automat nezafungoval, ale peníze aspoň vrátil. Za stejný obnos jsem si koupil "holého" turka bez mléčka i bez cukru na peróně v hospůdce. Akorát jsem dopil a za chvíli přijel náš rychlík Rožumberk. Shelly dostala košík. Do vagónu vlakové soupravy jsem ji musel donést a vysadit. Chjo. Přestala umět nastupovat a vystupovat z vlaku. Upřímně řečeno, ty strmé roštové schody u vagónů nejsou pro zvířátka.
Do Třebíče cesta uběhla rychle. V Třebíči jsem Shelly odborným hmatem dostal z dveří vagónu na perón a šli jsme domů. Kdybych věděl jakou hrůzu na nás nachystali pořadatelé Zámostí na noc ze soboty na nedělu, zůstal bych v lese.