Podle plánu jsme v sobotu 16. října 2021 vyrazili se Shelly z Třebíče ráno osobním vlakem 14812 v 7:15 hodin do zastávky Přímělkov. Cílem byly zříceniny Hrádku a vodního hradu Rokštejn. Naposled jsme se Shelly byli na Rokštejně 18. srpna 2018. Po našem příchodu na třebíčské vlakové nádraží začalo svítat. Venkovní teplota je 4°C. Ve vlakové pokladně ČD jsem koupil zpáteční lístek pro Shelly za třicet korun celkem. Já mám inKartu. Náš osobní vlak už stál u perónu, tak jsme nastoupili a za chvíli se jelo. Pro mne byla novinka, že zastávka Přímělkov je na znamení, takže jsme museli zmáčknout čudlík. Že vlak v Přímělkově zastaví nám za chvíli potvrdil hlas z reproduktoru vlakové soupravy Stadler. Stadler, oproti žlutozeleným RegioNova soupravám 814/914, má ty výhody, že se v něm příjemně cestuje, sezení je pohodlné, jízda tichá a Shelly se mohla ze sedu dívat z okna.
V Přímělkově jsme vystoupili a Shelly se hned dala do očichávání kdečeho. Stadler odjel směr Jihlava a my následně vyrazili po zelené turistické značce přes louky okolo řeky Jihlavy směr Rokštejn.
~ ~ ~
Podívali jsme se na zbytky přimělkovské tvrze Hrádek na ostrohu nad soutokem říčky Brtnice s řekou Jihlava. Vedou tam docela příkré kamenné schodky. Ale vyplatilo se. Nahoře hned za koncem kamených schodků se objeví zeleně natřená lavička s pěkným výhledem do údolí řeky Jihlavy. Pak ještě kousek do kopečka a byli jsme u zbytků Hrádku. Schodky na Hrádek naleznete asi 50 m za vlakovým mostkem mimo zelenou turistickou cestu. Výstup je vpravo z lesní cesty lemující říčku Brtnici. Horší to bylo se slézáním. I Shelly chvíli přemýšlela jestli poleze dolů. Já pozadu lezl po čtyřech a kvůli obavy z uklouznutí a možného pádu jsem koukal jsem abych nešlapal na mokré listí. Ale povedlo se a nespadli jsme ani jeden. Dole jsem přešel Brtnici po lávce a vrátil se zase na zelenou turistickou cestu. Lávky Shelly moc nemusí tak se kousek vedle přebrodila. Shelly se následně povedlo hned několikrát vykoupat v Brtnici. Nechal jsem ji. Měla z toho obrovskou radost.
To nejhorší po schodečkách na Hrádek na výletě nás teprve čekalo. Hnedle za pár chatkama v údolí Brtnice za skálou končila turistická cesta. Následně jsme jak veverky překonávali asi 200 m kůrovcovou těžbu na zelené turistické značce. Byl to docela na mě výkon. Už bych tam nešel. Jak to šlo, přelezli jsme na louku na levém břehu Brtnice. Vlastně já přešel po lávce tvořené ze tří klád a Shelly s radostí přebrodila říčku. Nakonec jsme přes louky dorazili na zříceninu vodního hradu Rokštejn. Tady jsme si dali instantní kávu se smetanou a tatranku. Shelly polkla pár keksíků. Občas vylezlo sluníčko a bylo příjemně teplo. Jak sluníčko zalezlo opět vítězil chladný vánek. Podzim, no. Poklidil jsem nádobí a ostatní věci a vyrazili jsme směr Dolní Smrčné.
Za středověkým lomem na stavební kámen jsme opekli špekáčky. Pak se na cestě objevila bábička, a asi maminka s malým klukem, že prý jdou do Přímělkova. Řekl jsem jim ať to vzdají. Vrátily se.
Opekl jsem si i jablíčko. To jsem utrhl z nedaleko rostoucí rozlomené pláňky. Bylo neskutečně sladké. Shelly dojedla keksíky a já pobalil věci. Žhavé uhlíky jsem dostatečně prolil vodou z Brtnice. Vyrazili jsme po modré dál. Ještě jsme si užili s kládami na cestě, ale to už byla brnkačka. Domů do Třebíče nás odvezl osobní vlak ve 14:03 hodin ze zastávky Dolní Smrčné.
Doma jsme byli v 15 hodin. Vypral jsem prádlo a pověsil. Nohy a ruce mám trochu poškrábané, ale jsem moc spokojený. Tohle mi chybělo. A u toho ohýnku bych vydržel i dýl. Su docela utahaný a zítra mám denní.
Fotky najdete ve fotogalerii.
19. října 2021 jsem dostal od sestry Lídy Hronové Rakši z jihlavského skautského střediska Zvon mailem odpověď na dotaz ohledně tabulky ve skále se jménem Piráta.
"Ahoj, Leoš Přikryl byl jedním z nejlepších skautů, které jsem v životě potkala. Od obnovení skautingu pomáhal obětavě se vším, co bylo potřeba. Kromě vedení svého oddílu pomáhal při organizaci okresních kol Svojsíkova závodu, Závodu vlčat a světlušek, výstav, ohních sv. Jiří, jamboree a spoustě dalších akcích. Vlastnil větší auto - dodávku a vždy ochotně přivezl a odvezl potřebné věci. Jeho rodinné poměry jsem moc neznala, jen vím, že sám skvěle vychoval dvě děti (manželka od něj odešla). U nás v jihlavském skautingu funguje zvláštní pravidlo: ti nejlepší skauti odcházejí na věčnost mladí. Také Piráta potkal tento osud. O jarních prázdninách jel s chlapci na hory, vystoupil z autobusu a dostal infarkt. Bylo mu 49 let. Pro jihlavský skauting a nás, jeho sestry a bratry, nenahraditelná ztráta! Jsem ráda, že jste objevili pamětní tabulku, nevím o ní nic. Domnívám se, že ji tam dal někdo z už dospělých Lesních hochů, kteří se rozprchli po celé republice.
Na Piráta vzpomínám s velikou láskou a úctou.
Lída Hronová Rakša
vedoucí střediska Zvon Jihlava"
Videa, která jsem natočil na mobilu Samsung A52.
