Jezevcovo

Šumava 2022

Vytvořeno: 12. červen 2022 | Zobrazení: 856

Skutečně uťapaná trasa z městečka Prášily okolo státní hranice do železniční zastávky Nové Údolí. Je to nějakých 75 km.

Fotky nahozeny do fotogalerie, a pod článkem jsou i nějaká krátká videa. Asi 17 fotek jsem vytáhl z krátkých videí.

Než jsme vyjeli začal jsem sledovat počasí. Má víc pršet a ochladit se, což nakonec tak nějak byla pravda. Chladnější počasí je lepší na ťapání. Horší je ten déšť.

Sobota 11. června 2022

Má stará krosna (20x36x56cm=40L) s hliníkovým rámem sbalena a se 4 L vody váží 23 kg plus moje 3D maličkost 126 kg.

A co jsem sebou vláčel? Soupis věcí - sumava2022_vybava.pdf. Hodně věcí, hlavně jídlo jsem dovezl zpět domů.

~ ~ ~

Neděle 12. června 2022 - výšlap na Poledník

Jezero

Rozhledna

Odjeli jsme se Shelly vlakem z Třebíče v 6:54 (výlukovým BUSem) do Sušice a pak BUSem do Prášil. Jízdenka vlakem Třebíč-Sušice nás stála 40 korun za Shelly. Já mám režijku. Ze Sušice do Prášil nás nabral během čtvrthodinky Arriva autobus hned od vlakového nádraží z nástupiště číslo 1 (stějně jako loni do Dobré Vody) za 72 kaček (Shelly 20, batoh 20 a já 32 korun českých).

Prvně jsme si v Prášilech dali v obchodě zmrzku Callipo a koupili v infocentru pohlednici a poštovní známku mámě a hodili ju do kastlu u Obecního úřadu.

Pak jsme trochu kufrovali bo v Prášilech mají červenou směrem Prášilské jezero blbě či spíš málo značenou. Navigace v mobilu pomohla. Vyrazili jsme k Prášilskému jezeru. Tam je relativně malý prostor, kde je výtok z jezera, pomník utopence, lavice k sezení a stůl a nějaké to povídání na tabulích. Poslední tvrdý rohlík dostala máma kačena se sedmi káčaty, který za námi připluly a Shelly je nechala na pokoji po mém zavrčení. Shelly je zlatíčko.

Pak dál zkratkou na nouzové nocoviště na Poledníku. Zkratka byla pech. To jsem neměl dělat. Cesta plná močálů a bahna. Hlavně ta část blíž k vrcholu Poledníku. Místami povalené stromy a těžko průchodné. I obejít se to moc nedalo. Zleva strž a zprava houština. Su tvrdohlavej a hlavně jsem se nechtěl vracet z toho krpálu, tak jsem to dal. Občas jsem lezl i po čtyřech a pořád s tím batohem na zádech. Ve finiši této necesty šla Shelly první, a když mi z půlky zmizela v bažině, radši jsem sundal sandály, ponožky a brodil. Pak jsem kousek šel už po dobré cestě Adamkova svážnice a pak kousek nahoru a bylo to.

Na nouzovém nocovišti na Poledníku jsem si uvařil čaj a postavil Tarp 2. Zkoušel jsem vybrat nejvhodnější místo (vyvýšeninku na place nocoviště). Měla přijít průtrž mračen. Zalezli jsme do stanu a Shelly hned usnula. Nevzbudila ji ani otevřená paštika u čumáku. Máme dost oba dva.

Někdo je asi ubytovanej na rozhledně. Ještě ve 21:45 kluk kňoural. Samozřejmě jsem směrem k nim zahudral do tmy, ať kluka dá už spát. To bych tady nečekal.

~ ~ ~

Pondělí 13. června 2022 - mlha a Tříjezerní slať

Javoří slať

Tříjezerní slať

V noci začalo dost vydatně pršet. Ráno v 6 hodin začala Shelly shánět jídlo. Furt lezla na déšť a je pořád celá mokrá. Pršet přestalo v 7 hodin. Všude je voda. Radši běhám bosej, abych nepromočil sandále. Shelly dostala granule a vodu. Já si vzal prášky na tlak a uvařil jsem konzervu, prý lečo s klobásou. Byly to dva nechutné malé párky a červená voda s kousky cibule. Teplé fuj od firmy Veseko za 29.90 korun v akci koupeno v Penny.

Sbalil jsem. Téměř vše máme vlhké. Odcházíme z Poledníku. Přiznala se mlha. Jdeme nekonečnou štreku z kopce na Tříjezerní slať. Je 8:30 a teplota je 12°C. Mlha se vytratila. Jen ten pocit, že bude pršet.

Na Tříjezerní slati jsem byl naposled s rodinou. Místo ní jsem tam natrefil na hlučnější školní výlet mnoha dětí. Se Shelly jsme oběhli jezírka. Udělali jedno foto Shelly. Na jednom jezírku byla kačenka se 4 malýma.

Po asfaltce z krpálu dolů okolo Rybárny jsme dorazili na nouzové nocoviště u Modravy. V místním Lyer pivovaru a hospodě jsem doplnil vodu a dal jedno pivo místní 11°. Moc mě nesedlo. Místní ho vychvalují.

Večer na nocoviště dorazila dvojice z Ukrajiny s koly. Kola opřeli o jediné posezení na nocovišti a tím si ho tak nějak zabrali a to není moc od nich skromné. Borec si sedl a začal dlouze telefonovat. Vydržel jsem to 10 minut a pak ho poslal někam.

~ ~ ~

Úterý 14. června 2022 - zima v noci a Cikánská slať

Skoro mráz

V noci teplota klesla na 2.6°C. Ještě, že Shelly nechodila do vody. V noci mě byla dost zima a Shelly už ani nehřála. Ráno potěší a hlavně zahřeje vědomí, že žijete.

Posnídali jsme. Shelly granule a já si dal instantní houbové těstoviny. Navrch prášky na tlak a čaj. Umyl jsem se v Roklanském potoce. Počkáme až nám slunko vysuší Tarp. To je taková jediná nepříjemnost téhle celty, že se v noci někdy zadejchá a orosí.

Vyzkoušel jsem si taky kadibudku. To je takový komfort u nouzového nocoviště. Ještě než jsme odešli, vylezl Ukrajinec a Ukrajinka ze stanu. Ten šel do kadibudky a ona si začala stříkat sprejem vlasy. Kdo si do přírody tahá spreje? OMG. Ještě, že vítr vanul správně, jinak to asi od dědka schytala.

Vylezlo sluníčko a osušilo plachtu Tarpu. Nakonec jsme sbalili. Našel jsem tu po někom hliníkový šípovitý kolíček Vaude 14 cm.

Ťapeme z nocoviště přes nový mostek postavený proti proudu od Modravy k Pivovaru Lyer. Tady jsem zase doplnil feldflašku pitnou vodou. Mají tu výtok zvenku. Je to od nich dobrá věc. Snad jim to vydrží. A vyrazili jsme po zelené na Březník. Teda není to tak pravda. Nevšiml jsem si a vyrazili jsme po červené na Březník. Pak jsem si uvědomil, že jdeme blbě, ale naštěstí tady byla další lesní cesta, kterou jsme se napojili zase na tu správnou zelenou. Dojít k myslivně na Březníku, to byly dva krpály a mezi nimi krásná Cikánská slať. Dobrá cesta a neměly by tu jezdit kola.

Na Březníku nemají elektřinu a tedy nemají mražák na zmrzliny. Koupil jsem si dvě studené hroznové limonády v plastu 0.3L po 45 kačkách a Shelly dostala do misky vodu. Hned pod Březníkem je posezení a rozcestník. Je tu kousek ke státní hranici. Tady jsem byl naposled s rodinou na kolech. Z kopce dolů okolo Modravského potoka. Shelly jak mohla, tak lezla do vody. Kolem rozcestníku u Ptačích nádrží do táhlého krpálu na Černou Horu. Je tu nepříjemný povrch na ťapání. Udělali jsme kousek od rozcestníku svůj kemp. Je tam dost podpapíráků, tak jsme opatrně zalezli dál do lesa. Je tu dost měkko. Ještě, že mám hliníkové Jurek sněhové podložky pro vzpěry Tarp 2-ky.

Kolem posezení u rozcestníku na Černé Hoře je na zemi taky dost vajglů. Nepochopím jak může někdo vyfunět na Černou Horu, tady si zapálit cigaretu a vajgl hodit na zem pod sebe.

~ ~ ~

Středa 15. června 2022 - kemp a šití na Černé Hoře

Kemp ČH

Hovězí

V noci byla zase kosa. Ráno jsem měl pocit, že mám teplotu. Divně jsem se potil. Taky mám rozedřeno to dole. Mám chuť to zabalit. Konečně jsem použil jehlu a hnědou dvojniť na opravu krosny. Té už bylo určitě 30 let. Obsah krosny by se jinak nahoře odloupl od hliníkové konstrukce.

Já blb. Při vaření se trochu nadzvedlo místo pod vařičem a já přišel o 400ml vody. Hrníček už při trochu malém sklonu vařiče Var 2 klouže z drátěného roštu dolů. Naštěstí jsme se nikdo neopařil. Dolil jsem vodu a uvařil ovocný Loyd čaj. Spolkl jsem své prášky na krevní tlak a zapil ovocným čajem. Sbalili jsme a utekli z dosahu malých kousavých much. Letos ty potvory fakt dost žerou. Jak se člověk zastaví, hned jdou po vás. Hlavně ty mrňavý koušou. A je jich moc.

Táhlý krpál z Černé Hory a jsme u pramene Vltavy (ono jich je víc, ale tenhle je profanovanej). Tady jsem byl taky s rodinou na kolech i s pesinou Týnou ve vozíku. Pamatuji si to tady trochu jinak. Nabral jsem tam vodu a vzápětí přišla dvojice se salašnickým psem, který se ve studánce s mincemi vyrochnil. Nechtěl jsem jim nadávat, tak jsem mlčel.

Od pramene Vltavy jsme po Strážní stezce došli na Bučinu k hotelu Alpská vyhlídka. Dal jsem tři točené kofoly za 45,- a pak hovězí guláš za 225,-Kč. Taky jsem si tam odskočil na velkou. Připadal jsem si na pěkném WC jak Rotchild. Z hotelu Alpská vyhlídky po asfaltce do kopce jsme dorazili na nouzové nocoviště. Je to nějakých 0.5 km.

Je 13 hodin. Dneska pauza. Narazil jsem tady na mladou strážkyni NP Šumava. Tak jsem hned probral nocoviště, povrchy cest a tak. Nejhorší jsou prý ty dámské vlhčené ubrousky, které se velmi dlouho nerozkládají. To jsem nevěděl. Dojedla a asi už nechtěla dědka poslouchat, tak řekla nashle a odjela na kole pryč.

Udělal jsem si první a poslední instantní kafe (jinak jsem pil čaj) se smetanou na Šumavě a dlouho jsem se kochal pohledem do údolí Bučiny. Okolo 18 hodiny jsme šli stavět zase Tarp a chystat spaní. Uvařil jsem si další instantní nudlovou polévku a k tomu krajíc chleba Šumavan. Vědět co přijde, spal bych jinde.

~ ~ ~

Čtvrtek 16. června 2022 - opilci v Bučině, Červený potok a Knížecí pláně

Pod restaurací

Červený

Je půl hodiny po půlnoci. Ožralové, co se sem šli napít, vyřvat a vyspat, šli spát. Usnul jsem konečně taky. Ráno jsem sousedce s pejskem řekl: "Šli spát půl hodiny po půlnoci, retardi." V tom koukám, že ten její chlap schovává prázdné lahve od piva, retard jeden. Rychle jsem vstal, sbalil, dal Shelly nažrat a napít a šli jsme jako první z nocoviště a nevyspalí pryč.

Vzali jsme to z Bučiny po červené přes Chaloupky směr Knížecí pláně. Nádhera. Nasnídali jsme se na posezení u rozcestníku u bývalé samoty Furík. Shelly se vykoupala v Červeném potoce v Německu i Česku a bylo jí to jedno. Tady je moc krásná neponičená příroda. V tomhle koutě na elektrokolo nenarazíte. I když. Cesta je chvíli ve stínu stromů chvíli na slunku. V místě za bývalou osadou Stodůlky jsme potkali pár pěkných spokojených krav. Shelly na ně radostně štěkla a zvědavé krávy se pak nějakou dobu táhly za námi. Jsou tu fakt nádherný pláně.

Na Žďárku je kryté posezení. Nikde nikdo a tak jsem zatelefonoval mamince, zda je v pořádku. Jsem zvyklý tohle dělat každý den okolo 10. hodiny, a když jsem si jistej, že nikoho nebudu rušit. Vzápětí kolem mě z cesty pro necyklisty odkud jsme přišli vyjely na elektrokolech dvě Němky a Němec a odjely na Josefov, kam pudeme taky. Asi neznají značky. Ale zdravit Hello umí. Pozdravil jsem je a nechal bez rýpnutí. Je pěkný den. Přes Josefov po Panelce okolo bývalé vsi Horní Světlé Hory směr Strážný.

Na nouzové nocoviště u Strážného jsme dorazili v pořádku. I vodu jsme na poslední chvíli doplnili z potůčku, tak nemusím z nocoviště slézat do Strážného pro vodu. Byť není ještě 18 hodin, kdy se na nocoviště může, stavím Tarp. Je tu štěrkové podloží, takže musím použít v rohu k tomu účelu asi nachystaný kámen na zatlučení kolíků. Má pršet. Bouřka se přivalila okolo 16 hodiny a padaly i centimetrové kroupy. Chtěl jsem se v dešti umýt. Ještě, že jsem to neudělal. Byl bych otlučen. Voda se správně vsákla do štěrkového lože a my jsme v suchu. Budeme se Shelly dnes už jen dáchat. Byli jsme na nocovišti sami. Sem už doléhá hluk nákladních aut a motorek ze státní silnice do Německa.

~ ~ ~

Pátek 17. června 2022 - Schönberg, vlakové nádraží Nové Údolí a poslední den vandru

Balíme

Přístřešek

Sbalit, čaj, léky, dvě lískooříškové sušenky a vyrazily jsme dál po červené probahněným krpálem dolů lesem k rozcestníku U Krmelce. Pár dní po našem průchodu byl kousek červené nad Krmelcem uzavřen pro pěší jako polom. Kousek za rozcestníkem u Krmelce a za minutu dvanáct jsem vedle cesty v lese do díry pod jehličí pohřbil šílený rychlý průjem. Pak jsme vylezli z lesa a Shelly se při průjezdu prvních aut zastavovala. Ten nezvyk na hluk. Podlezli jsme silnici do Německa. U posezení u říčky Řasnice mi málem po vodě odplula Shelly, ale dobře to dopadlo. Nad další zbořenou vesnicí Dolní Cazov jsme překřížili trasu králů Šumavy (agentů a převaděčů lidí přes hranice ze socialistického Československa do Německa).

Přes Mlaka (dříve slovo pro podmáčenou krajinu), Krásnou Horu - Schönberg (další z mnoha zbořených německých vsí, ale je tady nádherná příroda), posezení V Podkově a Spálenec jsme dorazili do Nového Údolí. Sem ze Stožce vede jednokolejná trať a tady u česko-německých hranic končí. Na německé straně byla trať pro nerentabilitu úplně zrušena. Než jsme přešli vlakový přejezd zrovna přijížděla souprava GW Train. Pan průvodčí, že zpět prý jedou v 11:20 hodin. Stihl jsem se rozhlédnout po okolí nádraží Nového Údolí, dát si limonádu z vagónu, nalít z čutory Shelly do misky vodu a pojedeme už domů. Taky jsem doplnil čutoru vodou na cestu. Mají tu hnedle vedle novoúdolního vlakového nádraží na náměstíčku pod stylovou stříškou výtok pitné vody, doufám. Poslední kapky zbyly na doma pro zalití ibišku. Shelly má letos odvařené tlapky ze štěrkových cest a asi i z těch odtlapkaných kilometrů navíc za to pobíhání okolo mě.

GW Train nás za 144 korun (já za 122 a Shelly s batohem za 20 kaček) odvezl do Českých Budějovic. Průvodčí byli pohodoví. V Budějicích jsem svižně koupil lístek Shelly za 30 korun a šli jsme na druhé nástupiště nastoupit na Rožmberk č.667. V Horní Cerekvi klasika přestup na výlukový Husták BUS a hurá do Třebíče.

Jsme v Třebíči a okolo 18 hodin jsme doma. Mám taky dost. Taky jsem po příjezdu vlezl na starou mechanickou osobní váhu. Ukázala 114 kg. 12 kg za pět dní dolů? To je divné. Asi blbne váha.

~ ~ ~

A něco závěrem

Šití

Polévka

Trochu jsem podcenil letní spacák. Letní spacák Pinguin Micra CCS má teplotní comfort 6°C, to by mělo stačit, ale moc během vandru nehřál. V noci bylo fakt chladno. Teploty se na vandru pohybovaly v noci okolo 6°C a 8°C (na Modravě v noci teplota klesla až na 2,6°C - měl jsem sebou malej teploměr). Občas mi bylo v noci chladno, ale to je taky tím, že spací pytel špatně zapnu bo su tlustej. Taky jsem sebou táhl nafukovací polštářek Jurek Fill. Polštářek je lehký, samonafukovací a docela příjemný pod hlavu. Taky jsem na spaní měl tepláčky.

Musím opravit na příště letitou krosnu. A hlavně dořešit dolní úchyty nosných popruhů, které trhaly tričko na zádech.

Pokud jde o nouzové nocoviště, tak na Poledníku při průtrži mračen jste najednou ve vaničce s vodou. Na nouzovém nocovišti v Modravě je na ploše rozházená štěpka a je nepříjemné si na ni při stavbě přístřešku klekat. Na nouzovým nocovišti v Bučině díky blízkosti hospody reálně hrozí, že vám tam dlouho do noci budou hučet opilci a nevyspíte se. To samé asi platí i o Modravě, ale měl jsem štěstí a za mě tu nikdo opilecky nehučel. Jen nějaká dvojice asi z Ukrajiny byla podivná a borec tady dlouho mluvil rušivě do telefonu. Ale dal si říct. Jinak nouzové nocoviště jsou fajn věc. Hlavně ty toalety, takže okolí není samej podpapírák.

Na Šumavě je ještě dost vidět polámaných stromů z bouře Kyril v roce 2007. Hlavně v okolí Poledníku. Ale ani kůrovec v následujících letech se zdá, že šumavskému lesu neublížil byť je to tutam dost patrné. Všude je vidět spoustu nového zeleného náletu majícího se čile k růstu.

Tenhle vandr byl velkým plusem vodní vak HydraPak Seeker na tři litry vody. Při spotřebě zmenšíte objem a nešplouchá vám to na zádech a dobře těsní. Seeker má jedinou nepříjemnou vlastnost a tou je, že je voda z něj pořád trochu cítit plastem. Po ruce jsem měl navíc ještě jako vždy litrovou plastovou feldflašku a samozřejmě skládací červenou psí misku pro Shelly.

Pokud jde o vaření, vařil jsem opravdu málo. Hodně čaj po ránu a párkrát oběd. Letos jsem zkoušel český vařič VAR 2. Hrníček po troj drátěném roštu jezdí a člověk musí být opatrný aby se při případném pádu hrnce s horkým obsahem neopařil. Osvědčilo se závětří Optimus a piezo zapalovač téže značky. Spálil jsem jen 86g propan-butanu.

Pončo na déšť jsem zaplať příroda nepoužil. Ale sichr je sichr a není tak těžké.

Letos jsem také poprvé použil letní bejsbolovou čepicu s maskovacím vzorem a síťkou v zadní půlce. Na slunku se osvědčila a nebyl jsem pod ní zpocený jak s baretkou.

Taky dost obtěžovali pidi hmyzáci. Jak jsme se zastavili, začalo nás oblétávat a štípat hejno mrňavých mušek. I Shelly to občas lezlo do očí a byla na nervy.

Osvědčila se mi taky hliníková Jurek sněhová podložka pod vzpěru Tarp 2 a to na měkkém a oštěpkovaném povrchu na modravském nocovišti a při kempování na Černé Hoře, kde se vzpěry zapíchávaly do rašelinové země.

Letos jsem na Šumavě potkal více lidí. Většinou byli na pohodu až na tu velmi nepříjemnou paní pod Poledníkem, které se nelíbilo, že Shelly se chtěla pozdravit s jejich psíkem. Někteří mají psy opravdu jako módní doplněk. Jinak sobectví opilců na nouzovém nocovišti a také nevhodné opření kol o stůl a lavice na nocovišti v Modravě, tím defacto uzurpování vybavení nocoviště určené všem, o tom již psát nebudu.

Ponožky

Pitná voda

Pro ťapání oteklých kotníků se osvědčily tradičně mé trekové sandále a dvoje cyklotrenky, kterým jsem doma snížil zašitím na šicím stroji výšku pasu. Díky cyklotrenkám jsem nebyl dole ve stehnech odřený do masa jako loni po Šumavě 2021. A to mě tehdá ještě do těch bolavých míst doma po vykoupání hnedle kousla hladová vosa. Letos se mi zase trochu zapařovaly třísla a musel jsem, jak to šlo, udržovat je mytím v čistotě.

Nejhezčím místem pro pěšáky jako my byla část mezi Bučinou, přes překrásnou přírodu Knížecích Plání, u Červeného potoka, Stodůlky a na nouzové nocoviště Strážný. Jsou tu relativně přírodní cesty vhodné pro pěší a málo cyklistů až ke Žďárku. Moc krásně bylo i dál v okolí Dolního Cazova, Krásné Hory a Spálence. Nesmím zapomenout na velmi nádhernou Cikánskou slať, meandry Březnického a Luzenského potoka (Ty se spolu stečou do Modravského potoka) a ta nádherná příroda kolem myslivny Březník.

Nejhorším zážitkem byl hned první den výstup na Poledník od Prášilského jezera lesní cestou necestou do krpálu k rozhledně. Ale to byla moje hloupost. Další trochu nepříjemné bylo ťapání na a z krpálu Černé Hory. Hrozná dlouhá cesta s volnými kameny a tutam i ostrým štěrkem. Ostrý štěrk je to nejhorší pro psí tlapky. Já zase dával pozor abych si na nějakém kameni nevyvalil kotník. A nikde tu není pitná voda.

Pokud bude nějaké příště v roce 2023, rád bych si ťápnul cca 70 km ze Železné Rudy přes Poledník, Rejštejn, Kašperský Hory do Sušice. Na mapě je obchůzka díky havarijnímu stavu mostu ve Stodůlkách, ale přebrodíme. Snad ještě vydrží má letitá krosna. Musím ji vyspravit.

Fotky nahozeny do fotogalerie.

První den - neděle 12.6.2022 - na Prášilském jezeře.