Jezevcovo

V sobotu  13. května 2024 jsem se rozhodl zase začít ťapat. Loni jsme téměř nikde se Shelly nebyli. Zbalil jsem věci a se Shelly jsme autem dojeli na konec chatové osady Libuš u města Třebíč. Nechtělo se mi hodinu capat přes město. Na výletě jsem udělal mobilem Samsung A52 5G nějaké fotky. Jsou ve fotogalerii a nějaké video je na konci článku.

Dorazili jsme se Shelly pod rozhlednu. Poklidil jsem plac. Nemám rád kolem sebe po zemi vajgly, papírky, nějaký plast a rozbité sklo v ohništi. Z batohu jsem prvně vyndal malou lopatku a vyházel přebytečnou hlínu v ohništi. Taky jsem oddělal tři řady navršených kamenů okolo ohniště. Ponechal jsem jen jednu řadu kamenů navíc nad původním ohništěm, aby oheň nebyl úplně utopený a já se k tomu nemusel tak ohýbat přes ten svůj pupík. Dřevěné lavice za ta léta seschly a začaly z nich vyčuhovat ocelové spojovací šrouby. Musím si dát pozor, abych si o to neroztrhl kraťasy. Okolo ohniště jsem nasbíral neuvěřitelný počet 14 klacíků na opekání. Představa party, která sem přijde a naráz musí mít každý svůj klacek se zeleného na opékání, je hrozná. Já si donesl svůj ocelový malý opékáček a zase si ho odnesu.

~~~

Nějaký dobrák tady nechal papírovou kabelu s trochou naštípaného smrkového dřeva. Dva kousky jsem použil a sekerkou je nakrájel na třísky na podpal. Pořezal jsem si taktickou skládací pilkou trochu dřeva co tu leželo u ohniště. Mě pár špalíků stačit bude. Rozdělal jsem oheň na jednu sirku. To mě vždy potěší. Pak jsem nachystal špekáček od řezníka Doležala ze Starče. Mám je rád, protože takhle si špekáček představuji, že má vypadat a chutnat. Nařezal jsem ho a na lenocha dal opékat. Na lenocha znamená dát ho ne do plamenů, ale nad žhavé a polohu opékáčku zajistit kamenem. Po nějaké chvilce se opékáčkem vždy trošku pootočí.

Zatímco se opéká špekáček, udělal jsem si na plynovém vařiči české klasice VAR 2 kafe s mlékem. Zbytek mléka dostala Shelly do své gumové červené a skládací malé misky. Špekáček jsem snědl s cibulí a s chlebem jen jeden. Neměl jsem hlad a dva jsem donesl zase domů. Shelly dostala na schroupnutí sušené vepřové ucho. Chvilu jsem si tady na sluníčku lebedil. Během celé doby tady prošlo pár běžců. Někteří vylezli na rozhlednu. Já ne. Prostě pěkné klidné a pohodové dopoledne.

Pak zase nastal čas. Uhasil jsem pečlivě oheň. Vody na kafe a na uhašení ohně jsem měl dost. Měl jsem sebou 3L Seeker Hydrapak. Uklidil jsem, schoval do batohu přebytečný svetřík bo se udělalo teplo a šlo se domů. Než vlezla Shelly do auta, proběhla blátem. Udělala mi radost. Zašpinila sedačky v autě. Za odměnu jsem ji doma vydrbal ve vaně. 

Byl jsem rád, že jsme už doma. Je znát, když člověk dlouho neťape. Musíme se Shelly trénovat. Akorát ta motivace se trochu vytrácí.

 

---

Sobota 13.4.2024 - panorama pod rozhlednou na Pekelském kopci.

---

Sobota 13.4.2024 - oheň pro radost.