Jezevcovo

V sobotu  11. května 2024 jsem se ráno v posteli probral s myšlenkou ťapání. Napadl mě rybník Židloch. Prý je tam ptačí rezervace. Tak jsem si vzal jen svůj švýcarský nůž a dalekohled Delta Optical Forest s 12 násobným zoomem. Udělal jsem mobilem zase několik několik fotek. Škoda, že jsem neměl fotoaparát s optickým zoomem na focení ptáků. Tam by se to, jak jsem zjistil, moc hodilo.

Mobilfotky jsou ve fotogalerii a nějaké video je na konci článku.

Z domova jsme vyrazili se Shelly pěšky známou cestou přes hráz Lubí a okolo Stříbrného kopce. Když jsme slézali k Lubí, zaslechl jsem podivné hezké pískání. Vyndal jsem dalekohled a rozhlédl se. Úplně na vršku uschlého vysokého smrku sedělo něco žlutého s černými křídly o velikosti přerostlého kosa. V dalekohledu se mi objevila nádherný sameček žluvy hajní. Po vyjití z lesa na Stříbrném kopci se otevře krajina s remízky, s polema a s elektrickými vedeními. 

~~~

Nevěděl jsem zda existuje polní cesta od obce Ptáčov (později jsem zjistil, že existuje) a tak jsme se Shelly vyrazily pěšinkou přes mladé obilné pole. Bylo ráno a asi v půlce po dvoustech metrech jsem měl rozmočené ponožky jak na posledním dešťovém vandru na Šumavě. Kampak na nás tvrdohlavé. Teda, Shelly ta voda asi byla fuk. Minuli jsme remízky s keři a syenitovými balvany a konečně jsme dorazili k Novému rybníku. Letmo jsem na tabuli u hráze proštudoval informace od Kraje Vysočina. Zase jsem vzal do ruk dalekohled a chvilu koukal na druhý břeh Nového rybníka. Kolébalo se tam hejno divokých hus. Zjevně si to na ranním sluníčku užívaly. Po hladině se projížděli labutě.

Když jsem se pokochal, vyrazili jsme k Židlochu, který byl kdysi třebíčáky oblíbeným místem na koupání. Jedna pláž zarostlá a druhá pustá s ohništěm. Na hladině plavali kačeny a nádherní poláci velcí s hnědou hlavou. Nemám jejich fotku bo mobil nemá slušný optický zoom. K vodě jsem Shelly nepouštěl bo by neodolala, vletěla do vody a plašila by ptáky. Stačilo ji říct čekej, a tak tam vždy seděla a čekala než se vrátím. Na keři vedle příhradového stožáru s VVN (velmi vysoké elektrické napětí) jsem zahlédl šikovnou žábu, zelenou rosničku. Ta se vyfotit dala bez zoomu a ani neprotestovala.

Zkoukl jsem ještě kdysi hodně navštěvované místo u hráze rybníka Židloch nad přelivem. Je to zarostlé a tak nějak zdevastované těžbou dřeva. Vydali jsem se po harverstorem vyježděné cestě k soutoku Okřešického potoka a potoka z rybníka Židloch. Cestou jsem si všiml ohlodaného stromu bobrem. Lávky přes potoky zmizely, pozemek vedle je obehnán drátem, asi pastvina a cestička za potokem je zarostlá. Šli jsme po potoce kam to šlo a pak necestami přes kopec ke vtoku Okřešického potoka do Lubí. Odtud jsou již pohodlné cestičky a cesty domů. Cestou jsem narazil na pár ohnišť přímo v lese mezi stromy. Někteří lidé jsou, slušně vychovaní nechť mi prominou, fakt debilové.

Dorazili jsme domů. Je opravdu znát, když člověk dlouho neťape. A to odhaduju trasu jen na 5 kilometrů, ale zase s fantastickým závěrem těžko průchodného lesa nad Okřešickým potokem u Lubí. To jsem musel napsat, abych si nepřipadal jak úplná lemra.

 

---

Sobota 11.5.2024 - vtok Okřešického potoka do nádrže Lubí.