Jezevcovo

Byl jsem mámě popřát již v úterý byť je měla až ve čtvrtek 28. března. Potkal jsem prvně i bratra Jirku u supermarketu Albert. Již ji byl přát a donesl ji kytku červených zahradních karafiátů. Já nikdy na kytičky moc nebyl. Fotku z narozenin jsme neudělali. Ale pěkně jsme to oslavily u ní doma. Turecká káva, vaječný koňak, pár chlebíčků. Zavzpomínala na své rodiče, ale o tom kousek dál. Aspoň chvíli nemyslí na bolavý nohy. Chodím tam teď skoro denně. O mě se nemluví, ale hlavně aby přišla Shelly. Když tam jdeme tak Shelly ji moc nedávám jídlo, protože babi by ji dala poslední rohlík a pak ji podsouvá do tlamy od stolu. Musím to hlídat.

Maminka mé maminky byla velmi rázná žena. Pravdou je, že komunisté začlenili jejich pole do svého zemědělského družstva. Maminka vzpomíná: "Jednou, to jsem byla ještě malá, jsem šla s mámou na pole nasekat zelený pro slepice. Mámu nezastavila ani velká cedule u pole zakazující jetelinu sekat. Když bylo nasekáno a v košíku, překvapil je tam starosta družstva. Prý, Jarmilko, ty neumíš číst? Umím Pavlíku, umím. A proč to sekáš? Troška zelenýho pro slepice. Pavlíku, ty toho naděláš. Na to starosta jen řekl, tak si tu trošku Jarmilko dosekej a odešel."

"No podívej, ta hlavičkovic bílá slepice už se sem chodí nažrat s těma našema jak domů. Slepici máma zabila a udělala se k obědu. Peří jsme zahrabali do hnoje, aby ho nikdo neviděl. Druhý den se u nás objevila souseda paní Hlavičková jestli jsme neviděli její jednu slepici. Jestli není u nás. Máma ji řekla, že neví a ať se podívá. Nebyla tam."

"Táta byl moc hodnej, ale když jste skákali z půdy do sena, tak bral do ruky proutek."