Jezevcovo

Byl celý den pracovního volna tak jsme se Shelly v úterý 8. února 2022 vyrazili v 7:44 hodin vláčkem z Třebíče do Studence. Naším cílem byla Jurenkova osada, pozemek s pár budovami u rybníka Hranečník patřící jednotě sokolské. Po našem uvelebení ve vagoně dveřmi vstoupila malá holčička s maminkou. Koukl jsem na holčičku a hned se mi vybavila přes třicet let stará vzpomínka na jednu světlušku z našeho tehdy 7. oddílu světlušek a vlčat třebíčského střediska Srdíčko. Ta podoba. Pak se vedle nás posadily a já koukl na maminku. Byla to Pavla. Řekl jsem ji ahoj. Chvilinku zaváhala a pak mě poznala taky. Povídali jsme si a najednou tu byl Studenec a my museli vystoupit. Docela mě tohle setkání příjemně dostalo.

Chvíli jsme postáli na peróně, zamával jsem Pavlám na rozloučenou a vyrazili jsme. Zkrátili jsme si cestu jako místní okolo kolejí, přes dva přejezdy a už jsme byli v nelese. Neles je u mě poničený les nebo pozůstatek lesa po kůrovci a větru. Stále jsme šli po mírně zasněžené žluté turistické značce přes kopeček až na lesní asfaltku. Cestou jsem přelézal tutam vyvracený strom. Na jednom jsem se při přelézání víc škrábl do nohy. Na asfaltce jsme se dali doprava. Marně jsem vlevo očima hledal zkratku nelesem na Jurenkovu osadu. Tak jsme to vzali po mapových cestách až na osadu.