Jezevcovo

Dlouho jsem sem nic nepsal. Celý duben. To bylo divné chladné počasí. Ono taky pořád není o čem nebo na to není ta správná nálada.

Měsíc květen tohoto roku 2019 byl tak trošku víc skautský. Loni po registraci jsem moc informací od přístavu nedostával. Zapomněli nově registrovaného staršího přístavního kapitána přidat do informačních kanálů. Ale nevadilo mi to. Potřeboval jsem se v životě tak nějak srovnat a najít se. Ve středu osmého jsme byli sázet žaludy na vykácená místa po kalamitě kůrovců v Libušině údolí. Město Třebíč dodalo plnou vaničku velkých žaludů a větší odpadkový pytel menších žaludů s listím. I Shelly se akce s dětmi líbila. Až na to smradlavé bahno ve Stařečském potoku, které několikrát probrodila. To nevonělo moc mě. Doma to spravila vana a psí šampónek. Do vany si sama skočí.

Zbylo mě 7 dní řádné dovolené. Sedmnáct dní volna. Ááách. Super. Dneska je pátek a to už dnes ani letos do práce nejdu. Taky mě to vyjde i na celý týden v novém roce 2019. Do práce půjdu až 7. ledna. Včera mi taky poslali z nemocnice SMS na dobrovolný odběr krve. Půjdu ráno ve čtvrtek 3. ledna. Jinak se nic neděje. Akorát jsem si donesl docela dost vinné klobásy z Rynku už ve čtvrtek a nevěděl jsem jestli vydrží do štědrovečerního pondělí. Dvacet ještě neobalených zamotánků na špejlovém kříži jsem zavakuoval do plastových pytlíčků a radši dal na mražák.

Ve středu se stala divná věc s maražákem. Přijdu z práce a byl pootevřený a samozřejmě uvnitř pěkně zaledovaný. Jsem si jistý, že jsem do mražáku nelezl. Že by psina nebo sám mražák? No, aspoň jsem ho po čase zase vyčistil.