Jezevcovo

Tak, to byl výlet ... Zval jsem i oldskauty. Nikdo z nich nepřišel. No, aspoň je nebolely nohy jako potom mě. Jak to začalo? Ani nevím, něco mě připomnělo minulý týden Holoubek. Nikdy jsem tam ještě nebyl a dlouho jsem taky nikde nebyl. Myšlenku couračky jsem jenom rozšířil o ten návrat vlakem z Vladislavi a tahle sobota 22. září se mi i počasím jevila vhodná. Nabalil jsem chuťově vynikající perník i pro ostatní, pár věcí k tomu a navrch košíček na houby. Co kdyby rostly.

Dlouho jsem sem nic nepsal. Celý duben. To bylo divné chladné počasí. Ono taky pořád není o čem nebo na to není ta správná nálada.

Měsíc květen tohoto roku 2019 byl tak trošku víc skautský. Loni po registraci jsem moc informací od přístavu nedostával. Zapomněli nově registrovaného staršího přístavního kapitána přidat do informačních kanálů. Ale nevadilo mi to. Potřeboval jsem se v životě tak nějak srovnat a najít se. Ve středu osmého jsme byli sázet žaludy na vykácená místa po kalamitě kůrovců v Libušině údolí. Město Třebíč dodalo plnou vaničku velkých žaludů a větší odpadkový pytel menších žaludů s listím. I Shelly se akce s dětmi líbila. Až na to smradlavé bahno ve Stařečském potoku, které několikrát probrodila. To nevonělo moc mě. Doma to spravila vana a psí šampónek. Do vany si sama skočí.