Jezevcovo

"Osamění je občas tíživé."

Náhodný obrázek

U kostela
Zobrazení Stáhnout obrázek

Jediná online hra, kterou občas hraji je World of Tanks firmy Wargaming. Účet jsem si ve hře založil v sobotu 13. července 2013.  V banneru jsou vidět moje nevýrazné úspěchy. cool

Zdroj baneru: wotlabs.net

Covid
Covid Covid
První sníh
První sníh První sníh
V pátek 19. listopadu 2021 jsem po noční doma vyvenčil pesinu, něco pojedl a šel s příznaky rýmy spát. Vzbudil jsem se okolo 12 hodiny a už jsem věděl, že něco je moc špatně. Nebyl jsem ve své kůži. Změřil jsem si rtuťovým teploměrem teplotu. Rtuť se ve skleněné kapiláře vydrápala na neskutečných 38.8°C. Já na teploty netrpím, takže mě to docela vyrazilo dech. Zavolal jsem doktorovi, ale ten ordinuje do 12 hodin. Zavolal jsem tedy do práce, abych je upozornil na mou nemoc. Bratr Jirka donesl orientační antigenní test na Covid-19 a v sobotu ráno mě test vyhodnotil jako positivního. V pondělí jsem se ráno doktorovi dovolal, domluvil mi přesný PCR test na úterý v komunitním centru Morávia v Třebíči. Jinde jsou asi zahlceni a šel bych na test později. Ve středu jsem dostal SMS, že to covidové svinstvo mám. A to jsem 2x očkovaný vakcínou BioNTech. Taky jsem si vyplnil trasovací formulář na webu. Nechtěl jsem, aby mě někdo otravoval s otázkami po telefonu.

Číst dál: Covid, izolace a první sníh

Tátova urna
Tátova urna Tátova urna
Dvacátéhopátého srpna po příjezdu bratra Jirky z dovolené v Chorvatsku se rodina sešla na starém hřbitově v Třebíči. Urnový hrob je kousek na východ od kostela Nejsvětější Trojice. Táta tam dostal od Jirky hlínu od rodného domu z malé obce Rozkoš u Nymburka a trošku hlíny od domu, kde léta vyrůstal s rodiči, tetou Marií a bratry Karlem a Vaškem. Tu druhou hlínu dovezl strýc Karel vlakem. Navrch mu tam k tátově urně dal bratr Jiří starý dřevěný zub asi ze zařízení nějaké mlýnice, který otec odkudsi přinesl domů. Táta byl velký fanoušek vody a vodních strojů. Hrob jsme trošku s Jirkou očistili. Po těch dlouhých vedrech bylo konečně po dešti a bylo to příjemné. Pak jsme všichni šli na oběd do Černého Domu na dolní straně Karláku. Sešli jsme se v počtu šesti a to maminka Jarmila, bratr Jirka, sestra Jarmila s manželem Pavlem Cahou, strýc Karel a já Pavel. Vepřová játra s opečeným bramborem, co jsem si poručil, byly chuťově vynikající. Byly na objednávku v kuchyni a musel jsem na ně třičtvrtě hodiny čekat. Povídání, vzpomínání, jídlo a obsluha restaurace. Bylo to vše moc fajn. Moju pesinku Shelly jsem nechal doma. Tohle by ji asi nebralo.

Číst dál: Pelmel