Jezevcovo

Tak za sebou mám v letošním roce 2018 již dva dny v práci. Je to tam tak nějak pořád dokola. Shelly sama doma se zatím chová téměř vzorně. Jen tu utěrku na nádobí z věšáku kdyby furt nenosila do pelechu. Musím ju pak hodit do pračky. Než jdu do práce nesmím zapomenout utěrku z věšáku uklidit a taky dát odpadkový koš do koupelny, aby ho zase nevyrabovala a nerozkousala. Včera se mi konečně v knihkupectví u Demla podařilo sehnat obyčejný tříměsíční nástěnný kalendář 2018 za 59 korun. Jen jsem mu přelepil horní hřbet modrým proužkem papíru, aby nebyly vidět sešívací kovové sponky. Už jsem ho v kuchyni pověsil na zeď.

Venku jsou čtyři stupně nad nulou a silně mrholí. Sluníčko jsme již pár dní neviděli. Venku je všude mokro. Je to takové nepěkné počasí. Včera, když jsme šli z práce po 22. hodině, foukal nepříjemný studený, vlhký vítr. Prostě fuj období. Venku se prostě moc dlouho nedá příjemně courat.

Byl jsem mámě popřát již v úterý byť je měla až ve čtvrtek 28. března. Potkal jsem prvně i bratra Jirku u supermarketu Albert. Již ji byl přát a donesl ji kytku červených zahradních karafiátů. Já nikdy na kytičky moc nebyl. Fotku z narozenin jsme neudělali. Ale pěkně jsme to oslavily u ní doma. Turecká káva, vaječný koňak, pár chlebíčků. Zavzpomínala na své rodiče, ale o tom kousek dál. Aspoň chvíli nemyslí na bolavý nohy. Chodím tam teď skoro denně. O mě se nemluví, ale hlavně aby přišla Shelly. Když tam jdeme tak Shelly ji moc nedávám jídlo, protože babi by ji dala poslední rohlík a pak ji podsouvá do tlamy od stolu. Musím to hlídat.