Jezevcovo

Dneska mě Shelly nechala spát do osmi. Pak už asi musela a začala mi pokládat hlavu na ruku. Jak jsem se pohnul přeběhla mi břicho. Je to supr budík. To už člověka probudí úplně. Oblékl jsem si venčící bundu, jukl na teploměr, který zahlásil +1,5°C, nazul VM sandály, Shelly dal obojek na krk, sebral klíče a vodítko z věšáků a vyrazili jsme ven. Šli jsme se podívat na ptačí krmítko v akátoví ve žlabu na jih od paneláku. Včera jsme opeřeným "potvorám" nasypali slunečnicová semínka, piškotek, trošku strouhanky a starší jádra ořechů. Slunečnicová semínka, piškot a ořechy zmizely. Zase doplníme. Krmítko, které tam někdo přivázal na větev, je vlastně třílitrový kanystr z bílého plastu s vyříznutým otvorem nad dnem. Krmítko visí na takové řezem upravovaném stromku podobnému jabloni. Shelly si mezitím ulevila a přidala fujíka. Vaňkovi konzervy s masem ji fakt chutnají. Než jsme šli venčit dorazila první osmsetgramovku.

Další ze skvělých pidicouraček do 4 km ťapání. Název článku trošku zavádí, protože pro nás to byl jenom úsek od Opatského rybníka u obce Valdíkov, po potoce dolů, okolo nádrže Balaton do skorozavřené hospůdky ve Vladislavi.

Vyrazily jsme 14.3.2020 v sobotu odpoledne Zdenkovým autem čtyři courmani, dva psíci a řidička. Zdenek, Frca, Honza Avka, já a řidička Hedva. Ta s námi nešla, jen pak z Valdíkova odvezla auto a pak pro nás zase dojela do Vladislavi. Cestou autem k výchozímu bodu couračky jsme se stavili ke stánku na Brněnské pro buřtíky a na kafe.

Byla dost zima, ale sluníčko nám přálo a začalo více hřát. Pod Opatským rybníkem byli koně ve výběhu, tak psíci Jack a Shelly byli pro jistotu chvíli na vodítkách. Pak už měli zase volno až do Vladislavi. Frca měl profi foťák, tak jsem nefotil, že nějakou vydyndám později od něj. Honza si schoval dobrou hruškovici ke Zdenkovi do batohu pro případ ztroskotání a chuti. Okolí potoka se tváří jako málo dotčené místo činností člověka. Jen ten kůrovec je tady zase vidět.