Jezevcovo

"Osamění je občas tíživé."

Náhodný obrázek

Nelečo
Zobrazení Stáhnout obrázek

Mapka
Mapka Mapka
Elektrárna
Elektrárna Elektrárna
Už je zase srpen. Děcka mají své letní prázdniny z půlky za sebou. Já se rozhodl, že vyrazíme v sobotu 3.8. 2019 se Shelly na couračku k Dalešické přehradě.

Z Třebíče nás v 10:40 odvezl autobus do Dalešic. Pak jsme po cyklostezce 5107 šli do přístaviště Kramolín. Loď Horácko měla odplout ve 13 hodin. Cestou jsme nepotkali ani jedno kolo, jen dvě osobní auta v lese. Začalo trochu mrholit.

Číst dál: Dalešická couračka 2019

Sněm ORJ
Sněm ORJ Sněm ORJ
Kavárna
Kavárna Kavárna
Se Shelly jsem šel v sobotu posledního listopadu tmou pěšky po červené na Dobnavku a potom po zelené turistické značce na Dobrou Vodu. Svítilnu jsem samozřejmě měl po ruce. Konal se tam Sněm Okresní rady 614, Třebíč. Volilo se nové vedení rady. Novým předsedou po bratru Šéfovi se stala sestra Mikroskop z třebíčského PVS. Mě znovuzvolil Sněm jako organizačního zpravodaje. To potěší. Aspoň se necítím tak zbytečný. Zpátky jsme jeli terénním autem skautského bratra z Luk n.Jihlavou. Díky mu.

Byla neděle, prvního prosince. Se Shelly jsme vyrazili do charitativní kavárny v třebíčských Židech. Pořádal to 6. oddíl našich vodních skautů z přístavu Žlutá ponorka. Tam jsme dorazili po deváté ráno. Moc se mi tam líbilo. Popíjel jsem si výborné kafe k lineckému óbrkolečku a Shelly po svolení hostů chodila na volno. Během popíjení jsem trochu přispěl na malého Petříka.

Číst dál: Konec roku 2019

Mapa
Mapa Mapa
Značení
Značení Značení
Byl celý den pracovního volna tak jsme se Shelly v úterý 8. února 2022 vyrazili v 7:44 hodin vláčkem z Třebíče do Studence. Naším cílem byla Jurenkova osada, pozemek s pár budovami u rybníka Hranečník patřící jednotě sokolské. Po našem uvelebení ve vagoně dveřmi vstoupila malá holčička s maminkou. Koukl jsem na holčičku a hned se mi vybavila přes třicet let stará vzpomínka na jednu světlušku z našeho tehdy 7. oddílu světlušek a vlčat třebíčského střediska Srdíčko. Ta podoba. Pak se vedle nás posadily a já koukl na maminku. Byla to Pavla. Řekl jsem ji ahoj. Chvilinku zaváhala a pak mě poznala taky. Povídali jsme si a najednou tu byl Studenec a my museli vystoupit. Docela mě tohle setkání příjemně dostalo.

Chvíli jsme postáli na peróně, zamával jsem Pavlám na rozloučenou a vyrazili jsme. Zkrátili jsme si cestu jako místní okolo kolejí, přes dva přejezdy a už jsme byli v nelese. Neles je u mě poničený les nebo pozůstatek lesa po kůrovci a větru. Stále jsme šli po mírně zasněžené žluté turistické značce přes kopeček až na lesní asfaltku. Cestou jsem přelézal tutam vyvracený strom. Na jednom jsem se při přelézání víc škrábl do nohy. Na asfaltce jsme se dali doprava. Marně jsem vlevo očima hledal zkratku nelesem na Jurenkovu osadu. Tak jsme to vzali po mapových cestách až na osadu.

Číst dál: Jurenkova osada